Tyčinka
Tyčinka, y, f., vz Tyč. — T., das Staub- gefäss, jeden n. více kruhů zvláštních, oby- čejně z nitky a prašníku složených ústro- jův, které se za zvláště přeměněné lístky pokládati musí. Vz Prašník. Čl. T-ky, sta- mina, jsou květové útvary listové, jejichž úkolem jest vytvoření zúrodňujicího květo- vého prášku či pylu. Vz Pyl. S. N., Schd. II. 210. T-ka = úd zúrodňující či plodicí rostlin jevnosnubných, skládající se z nitky a prašníku (dílu nejčelnějšího, v němž jest pel či pyl). Rst. 510., vz ib. 57., 113. Cf. Kk. 43., 48. —50., Čl. Kv. XXVIII. Počet tyčinek jest velmi nestejný. Jsou stejně u. nestejně dlouhé; ze 4 tyčinek slovou 2 delší: dvojmocné. Jsou vetknuty na kali- chovité číšce, v koruně n. okvětí, na lůžku pod semeníkem, na pestíku; t. od sebe od- dělené n. prosté, prašníky spojené (slepené) n. nitkami více méně srostlé a) ve svazeček n. b) ve 2 n. více svazečků: jedno-, dvou-, mnohobratné. T. drobné, odstálé. Čl. — T. T-ky — dlouhé tenké pečivo k namáčení do kávy, Stangen (Gebäck. Dch. ).