Tykadlo
Tykadlo, a, n. T. = nástroj, jímž se živočichové někteří dotýkají věcí ku př. plžové. Jg. T-dla, antennae, u hmyzu velmi pohyblivé, blízko očí zasazené ústroje hma- tací, které jsou vždy z více n. z méně článků složeny, často krátké, často delší než tělo samo. Vz S. N. Der Fühler, das Fühlhorn, Fühlwerkzeug. Tykadla vějířo- vitá, lupenitou paličkou opatřená (paličnatá). čárkovitá jedenáctičlenná, krátká, kyjovitá, niťkovitá, tenká, zoubkovaná (jako pila), pilovaná, pilovitá n. hřebenitá, růžencovitá, lomená, trojhranná, u prostřed tlustá, spo- řená, pernatá, zevnější, vnitřní, vtažitelná, Jhl,, rovnočlenná, nerovnočlenná (různo- členná). Nz. Tykadla vystrkovati. Dch.