2. Týlec
2. Týlec, lce, m. = zadek sekyry, čepec, der Hackennacken. Jg. Z mladu's mě česal zlatým hřebelcem, včilé mě tlučeš do hlavy týlcem. Sš. P. 532. Kyjanem hlobil na týlec sekery (toporem tloukl na čepec). Klda. 37. Roztlučeme to týlcem. Mor. Šd. — T. = hřbet nože, meče, der Messer-, Schwertrük- ken; meč, das Schwert. Kom. Orb. A s tiem Lupa týlec vytrhl a já odskočiv i vytrhl jsem sekyru z zápasí; Poláček Lupovi týlec z ruky vytrhl a druhému sekérku; A v ty chvíli vběhne syn již častokrát psaný s týl- cem dobytým ke mně do jistby. NB. Tč. 109., 251.