1. Týn
1. Týn, u, m. = ohrada, hradba, die Um- zäunung, Burg. V MV. nepravá glossa. Pa. — Ev. T. = strslov. tynb, murus, srb. tin, paries, mlrus. tyn, got. tuna, strnord. a ags. tun, sthrněm. zun, zaun, stir. dun, arx. Wahr- scheinlich ist tynb aus dem Got. entlehnt. Lit. tuinas, Pfahl, ist slav. Ursprungs. Mkl. L. 162. T. jest původu celtického. Z cel- tického přešlo do něm. a z něm. do slovan. Mz. 85. Cf. kelt. dún, arx, castrum, strsas. t?n, nněm. Zaun. Gl. 345. Převelebný týn. Hdk. L. kv. 17. Týnem vinici ohradil. Br. Rus. týn = zeď, der Zaun. Jenž udělal vinici a týnem ohradil ji. Týnom otýniti gorodb. — T., a, m., jméno některých měst a hradův. T. v Praze. Háj. T. Vltavský n. nad Vltavou (Moldautein) v Bechynště; T. Horšův (Bischofteinitz v Plzeňsku; Karlův T. (Karlštejn), Š. a Ž., Karlstein. — T., něm. Tein, dvůr u Chrasti; něm. Thein, ves u Dokes. Vz Tk. I. 627., II. 551., III. 661., IV. 743., V. 261. Vz více v S. N. — Z Týna Horšova Petr. Vz Jir. H. 1. 298. — Z Týna Horšova Vavřinec. Vz Jir. H. 1. 299.