Týnec
Týnec, nce, m. = malý týn. Příp. -bcb. Mkl. B. 313. — T. = klášter, ein Kloster, zastr. V. — T., něm. Teinitzl, ves u Stoda; T. labský n. nad Labem (dříve T. na hůr- kách), Elbe-Teinitz, město v Kolínsku; T. Hrochův, Hrachow-Teinitz, mě. v Chrudim- sku; T. nad Sázavou, ves u Dnespek. Vz S. N. T., ves u Břevnova; T. panenský, Jungferteinitz, město v Lounsku; T., něm. Maria-Teinitz, ves u Kralovic; něm. Teinitz, vsi u Milevska, u Ml. Boleslavi, u Chrudimi, u Horažďovic, městys u Břetislavi, dvůr u Čes. Brodu; T. dolejší a hořejší, Unter-, Ober-Tenzel, vsi u Litoměřic; T. mnichov- ský, němec. Steinteinitz, ves u Bilína; T. nový, nem. Neu-Thein a T. německý, Alt- Thein, vsi u Ouště; T. hrubý n. veliký, Gross-Teinitz, ves u Olomouce. PL. — Vz Tk. I. 627., III. 661., IV. 743., V. 57., 220., Žer. Záp. II. 191., Tf. 393.