Tyran
Tyran, a, m., z řec. zvawoc. U Řeků sloul tyranem ten, kdo neprávě sobě osvojil panování, eigenmächtiger Herrscher; nyní však tolik co ukrutný panovník, člověk, grausamer Herrscher, Tyrann. Vz S. N. Ty- ranem býti. V. Proměnil se teď ve skuteč- ného tyrana, což býva obyčejný konec samozvance poníženého porážkami. Ddk. II. 151. Příklad tu jest ukázán mocného díla božího, jemuž žádní tyranové překaziti nemohou. BR. II. 63. b.