U
Cf. Mkl. aL. 165., Gb. Ml. II. 146. U v Chodsku. Vz List. fil. 1891. 41. U, sym- bolický jeho význam. Vz Šrc 511. — Samo- hl. u drží se na Mor. místy nepřehlasována ve slabikách kmenových i ohýbacích: vťup, cuzi, ošudić, slub, pruliš, za božu muku, většu radość. Brt. D. Na Dol. nepřehlaso valo se po měkkých hláskách v i: břuch, čuch; v dat. sg. muž kmenů měkkých: nožu; v akk. sg. f.: čepicu, Anču; v zájm. ju; ve vok. sg. m.: kovářu; v lok. sg. m. a n.: na nožu, na mořu; v 1. os. sg.: chcu, piju. List. fil. 1891 424. — U se střídá 2. s e: bechať (búchat), ohlechnúť. Brt. D. Slech. Dol. List. fil. 1891. 426. — 3. S o. Cf. Gb. Ml. 1. 19. Hoľáň, moseť. Dol. List. fil. 1891. 426. S ó: žalóďek, dróžka, gróža. lb. — 4. S y. hlyboký, bezyroku (bez úroku), od spody, za mlady, z domy. Brt. D. Cf. Gb. Ml. 1.19. —8. S ł: Sestro miuá. V Hodslavsku na Mor. a j. Brt. v Osv. 1884. 33., Sbtk. Krat. h. 163. — 9. S v. Vz Gb. Ml. I. 19., D. Lhrg. 308. V Dol. stojí a) za ou: husľe, kuľa etc., b) za ů: kuň, dum. Vz List. fil. 1891. 426. _ Ve vý- razech předložkových, kde je předložka k, v, z, s a slovo k ní příslušné začíná se samohláskou u-, dloužilo se toto u- někdy v ú-: v uši, v úši, z Uher, z Úher. Gb. Ml. I. 19. — U se vsouvá na Valaš.: žultý, petruželé. Vz Brt. D. 62. — U se vysouvá: ščkać (slov. ščukat, Frýd.) Brt. D. 62. Cf. List. fil. IV. 299. Klzký, Agustýn atd. Dol. Cf. List. fil. 1891. 426. — U ve skloňo- vání. O subst. na -u vz Kvř. Ml. 52. Strč. sklonění substantiv kmene -u. Napsal V. Flajšhans. V List. fil. 1890. 138.-148., 278.-295. Cf. Gb. Ml. I. 58. O genitivech na -u ve staré češtině. Napsal dr. Václav Vondrák. V List. fil. 1885. 253. nn. Geni- tivy na -u u neživotných počínají ve 13. stol. nastupovati na místo starých genitivů na -a. V památkách v druhé polovici 13. stol. jest celkem ještě málo takových ge- nitivů na -u. ib. 257. Od polovice 14. stol. počtu genitivů na -a vždy více a více ubyvá, tak že v druhé polovici tohoto sto- letí jsou již u srovnání s gt. na -u všude v menšině. Ke konci 14. stol. Nalézáme je v některých památkách již jen v nepatrném počtě. ib. 265. — U ve vokat. sg. při ma- skulinech kmene na -o. Vz Kvř. Ml. 22. — U panuje v instrum. sg. v těšínské a mor. části tohoto nářečí, pak v západ. Opavsku po čáru, kteráž jde přes Kyjovice. Brt. D. Cf. -um. — Slovesa s předložkou u slo- žená. Cf. Jurs. 26.-34, Brt. D. 169 a Ruk. 83. — U = už. U nebudu vám súditi svády. LS. 103. (Mus. 1878. 148. Jir). — Ú ve staré češt. Vz List. fil. I. 50., V. 224. Ú v Chodsku. Vz List. fil. 1891. 41. Ú se změnilo v ou. Vz Gb. Ml. I. 19., Kvř. Ml. 24., Pal. Rdh. III. 246. Na Dol. nezměnilo se v ou, nýbrž v o. Vz Ó (2. dod.) a List. fil. 1891. 425. Sklonění jmen ženských na -ú. Vz Kvř. Ml. 58.-59. - -ú koncovka 3. os. pl. místy na Mor.: nesú. Brt — Ů. Cf. Gb. Ml. I. 17. nn. Ů se v nářečí dolském a keleckém mění vždy v ou: vouz, u sou- sedou, rouža, voula, šest komínou. Brt. D. I. 52., Osv. 1884. 33 , Brt L. N. 227. — V Dol. je ů za ou: łůža (louže), łůžovka (hnojůvka) a za o: úsmé (osmý). Cf. List. fil. 1891. 426. Ů místo o na Dol.: důle, v nepřímých pádech slova půst, půstu. List. fil. 1891. 424. — Ů se odsouvá: dom' (do- mů). Dol. List. fil. 1891. 426 - Starý ge- nitiv: množství měšťan, pohan, Pražan, Ta- tar, zeman. Bž. 83. Starý gt. zachoval se při určování geografickém: ze Slovák, z Valach. Na Zlinsku Brt. Kdy se má v gt. pl. v vynechati? V se již v 16. věku od- souvalo; nynější pak čeština dopouští oba tvary, hadův i hadu. Ale nemá se psáti libovolně tak i onak, nýbrž má se dbáti na to, aby nevznikal ani hiat, ani obtížná sku- penina souhlásková; nepěkně zněly by králů ozdoba i králův skvosty. Gb. Hl. 119. — Jm. vlastní Janů, Petrů, Tomašů atd. dle Gb. Ml. I. 110. jsou nesklonná.