U
U původní. Vz Gb. H. ml. I. 18. U pra- slovanské je střídnicí za jiné hlásky a docho- valo se do češtiny. Ib. 36. nn. — U píše se literou u n. uo a psávalo se také literami c, w. Země buojná. Háj. Herb. 358. a. (Gb. H. ml. I. 263.). Na počátku slov a slabik psá- valo se u a místo něho bývá často au v Háj. Herb, a V. Kal. Učastenství, udolí, neuroda, unor, umluva. Vz List. fil. 1894. 300. — U je střídnicí. Vz Gb. H. ml. I. 251. nn. — U a) m. ľ a 1: nevzau, ňeviďeu, douinou (dolinou), puuch (ptuch), vuasy (vlasy), bou, povedeu, sedeu. lapau; ale: slovo, sladký. Slov. Phľd. 1893. 238., 241., 427. (V Tekovsku, Jastrabie a j.); b) m. ó (ou): luka m. lóka (louka), u Pŕer., Brt. D. II. 36., 37.; c) m. v před souhl.: ouce m. ovce, prauda. U Sliače. Phľd. 1893. 242. — U se mění a) vo: rozom, roz- oměti atd., Gb. H. ml. I. 258.; u Letonic, v Brněn., u mor. Kruml., Kunšt,, Litovle, Ko- nice, Jevíčka, Týnce, Prostěj., Olom.7 Žďársku, Zábř., Letovic: zavři hubo, sod, kos, mocha, bodo (budu), žlova, budo, břoch, bok (buk); ale místy tato změna mizí; obyč. bubák. Brt. D. II. 156., 164., 205., 231., 247., 110., 121., 104. 92., .68., 67.; b) v y: z-mlady (z-mladu), znovy, ::byde (zbude), Gb. H. ml. I. 256., hly- boké, nebydu, u Kunšt. Brt. D. II. 231., po česky. Ib. 247. — U se dlouží a) v Brněn, v o/hóbe, Brt, D. II. 164.; b) v ú: tuze, tule, v Kunšt Brt. D. II. 231.; v ou ve„ slovech: kvíčerou, žaloudek, soukno atd., na Zďár. Brt. D. II. 246. — U se přehlasuje v i. Postup a rozšířen:' této přehlásky vz v Gb. H. ml. II. 275.: břich, ale: čepicu, našu dušu, u Kunšt, Brt. D. II. 231., v Třebíč, se u a ou v ohýba- cích koncovkách jmenných přehlasuje v i (í se krátí): ruži, duši, za peci, naši stodolu, za naši stodolou; po c se u a ou drží: palicou, čepicou, ib. 224. U Kroměř., Kojet., Přer., Litovl., Konic, Jevíčka, Zábř. a Tišn. se u někdy nepřehlasuje. Vz Brt. D. II. 14., 45.. 110., 125., 183., 268. — Změny hlásky v v Chromecku vz v List. fil. 1894. "82., u Dra- han, Brt. D. II. 101. a jinde na Mor. v Brt.
D. II. 122., 1.3., v Háj.. Herb. a V. Kal. v List.
fil. 1894. 208. nu. () rozličném vyslovování
hlásky u na Hané cf. Brt. D. II. b. Na Slov.
je m. strsl. u: u, ú (o). Cf. Pastr. L. 104. — U cizí, zůstává: regula — řehula, nebo mění se v o: řehole, nebo ve v: lektvař. Gb. H. ml. I 264. — U se přisouvá: sedmu, ošum, Licumburk, nárut = nárt (Doud.). Cf. Gb. H. ml. I. 265. Sluza, sedum. Žďár. Brt. D. II. 247. — U se odsouvá: k apoštolském sboru, Hrad. 78., do dom, Šš., čom — čomu. Cf. Gb. H. ml. I. 265. Dom (domu), poznov. Žďár. Brt. D. I. 247. U se v dat. sg. skloňování zá- jmenniého a složeného ua Zlínsku a j. někdy odsouvá: chudobném člověku, jednom, dru- hém. Ib. 3. — U pohybné v sedum a osum. Vz Brt. D. II. 186.