Ú
Ú vzniká. Vz Gb. H. ml. 1. 255. — Za ú psáno uo a uow. Vz Gb. II. ml. I. 263. Mimo to psávalo se: u, u, ú, ti, uu, uv, vv, tvu. Vz ib. 251. — Původní ú v středosloví krátí se v u, ale často v týchž slovích vyskytuje se proti u také au v Háj. Herb, a V. Kal.: houba — huba, kdoule — kdule, louh — luh, mouka — muka — mauka, ocun, tuž neděli atd. Vz List. fil. 1894. Ü00. — TJ se mění a) v aujx toto v ou: súd — saud — soud. Toto ti se drží do první třetiny XIV. stol. Vz Gb. H. ml. I. 260. nn. U Jemnice a Tře- bíče a Zďáru mění se v ou: louka, kout, bouček atd. Vz Brt. D. II. 247., 268., 224. V Kosmogr. se rozšiřuje také v au — ou. 1554. Vz List. lil. 1893. 954. — b) v d u Kro- měř., Holešova, Morkovic, Letovic, Litovle, Konice, Jevíčka, Bystřice, Zábř., Slavkova, u Letonic, Brněn., Kunšt,: nesó, vedó, za našo stodolo, dlóho, kót (kút, kout), ďóra, ščór, tróba. Brt. D. II. 14., 35., 63., 104., 110., 71., 121.. 147., 156., 164., 231. Za ú a pře- hlasované z něho í jest všude ó u Kojet a Přer., Olom., Prostej., Tišn., mor. Kruml.: dłóho, łóka, sód, ďóra, atd. Brt. D. II. 45., 68, 183., 205. Kót, kókol atd. v mor. nářeč. Gb. II. ml. I. 258. Změny v Týnecku vz Brt, i). II. 92., v Chromecku, vz List. fil. 1894. 82. nu. — Ú se nepřehlasuje místy/. Vz Brt. D.II. 125.