Ů
ů. Vz Gb. H. ml. III. 2. 473. -ů (-uov, -ův) konc. 1. gt. pl, u, chlap a dub' (tato konc. začíná se záhy v XV. stol. ), vz Gb. H. ml. III. 1. 56.; 2 gt. pl. u, vlá- dyka': pastuchuov m. pastuch, vz ib. 198.; 3. gt. pl. u, hosť': hostů, Us.; 4. gt. pl. u, kámen´: kamenů, -nů, -óv, ib. 407., 410. — Skloňování osobních jmen na -ů: Janků; -ů ve všech pádech. Vz Gb. H. ml. III. 1. 265., 268. Nynější skloň, dle -ův pokládá Gb. za nevhodnou novotu; jinak se béře jméno základní a to se skloňuje: Šimonu Kašparovi (1550. ). Skloň, týchž jmen na Lašsku. Vz Mus. fil. 1897. 343.