Uberman, ubrman
Uberman, ubrman, a, m., z něm. Ober- mann = mocný rozsudce, kterého si odpor- níci sami volili a na kterém mocně přestati musili: mocný úmluvce, rozsudí, smlouvce, smírce, arbiter, der Schiedsrichter. Jg. Vz Rb. 273., Pal. Rdh. II. 83., Kn. dr. LXIX., Vš. 570., Arch. II. 275., Gl. 345. Také když se udá býti domněvačem, ješto řiekáte u-nem; Udá-liť sě kdy súditi a vieš jednu stranu pravú, odsuď inhed a nepuď na domněvače neb u-ny. Hus III. 196. Což ti u-ni seznají, na tom mají obapolně dosti míti. Od moc- ného u-na. U-nové vyřekli pod základem 20 hř. gr. Půh. I. 264., II. 73., 264. Tu při zavěsili na hadčiech, potom hadčí na u-a a proto ta pře ku právu jíti nemá, aniž prá- vem má rozsuzována býti, ale má se had- čími a u-něm konati. NB. Tč. 9. Svoliti na u-a; u-a obrati. V. My měščené vedlé vy- rčenie těch úbrmanóv dali jsme jim 50 hř. Z r. 1441. Nedělej se ubrmanem = nevklá- dej se v neporučené sobě věci. Mus. Vz Úmluvce.