Ubiti
Ubiti, ubiji atd., vz Bíti; ubíjeti, el, en, ení; ubíjívati = uprati, schlagen; pomalu utlouci, todtschlagen, zu Tode schlagen; bitím upevniti, zusammen stossen, fest ma- chen. Jg. — co, koho. U. koho. V., Br. U. cestu. A k tomuť mě jest vsadil ubiv mě. Arch. III. 37. Ubili ho tam. Us. Tenť mě jest ubil a kosti ve mně polámal. NB. Té. 108. Ten máz piva hospodáře neubije. Sá. Ubíjel (celník) hruď svoji (= bil se v prsa). Sš. L. 176. Vymýšlejí, jak by čas ubili. Us. Dch. Dobře to ubil (připevnil). Snadno tomu hůl najíti, kdo chce psa ubiti. Prov. — co, koho čím. Někoho ranami u V. Hřeb kladivem. Us. Že mi noční věcí kázal kyji mého hajného ubiti. Půh. I. 280. Kyjem mne ubil. BN. Keď žena muža čep- com ubije. Dbš. 29. — čím jak. Kyji na smrť jej ubichu. Pass. 548., Pass mus. 344., 346. — co z čeho. Ty mi musiš pas ubić z volového ryku. Sš. P. 703. — koho kde. Daže Parom ubil ťa na skutku. Na Slov. Dbš. 44.