Ublížiti
Ublížiti, il, en, ení; ubližovati = příliš blízko se dotknouti, ukřivditi, uškoditi, zu nahe treten, Unrecht thun, beleidigen, ver- letzen, schaden, freveln. D., Ros., Jg. — abs. Ublížiti nedati (chrániti). V. Ubližuj, ubližuj, máš-li ubližovat, moja těžká křivda bude k Bohu volat. Sš. P. 491. — co: cestu = přiblížiti, zkrátiti, abkürzen. Bern., na Slov. — komu. Kůň se zabil, ale rytíři se nic neublížilo. V. U. pravdě. D. U. svobo- dám, verletzen. Zř. F. I. B. XI. U. si (má v sobě ublížené i. e. od práce, od nátažky). Us. Bart. Neublíží ani kuřeti. Us. Šd. Ublížil svému zdraví. Us. Dch. Neublížil sem žád- nému, ani vráně ani strace, ani mé milé panence; Neubližuj dětóm, ubohým sirot- kóm; A dyž ho (jazyk) zedere, dá ho oce- lovat a mně nebožátku bude ubližovať, Mně ubohé dceři ubližujú všeci. Sš. P. 138., 161., 432., 491. (Tč. ). Zdá se, že Mečislav také Liuticům ubližoval. Ddk. II. 95. Ako sa mi opovažuješ ubližovať? Er. Sl. čít. 60. Kdo ku zlosti se zbližuje, stavu svému ubližuje; Komu boháč chce ublížiť, to těžko zanedbá; Jak se od ctnosti vzdaluješ, i své chvále ubližuješ. Mor. Tč. Kterýž vám nevážně a lehkomyslně ubližuje; Jest hřích člověku nevinnému ubližovati. BR. II. 24. a., 377. b. Bůh mi nebuď milostiv, chtěl-li sem ublížiti vám. Pal. Dj. III. 3. 84. — kdy. Zármutek v kříži snadno ublíží. Na Slov. Tč. — komu jak. Ublížil králi proti právu příbuznému. Bart. 260. — komu na čem: na cti, pocti- vosti, na dobrém jménu, V., na zdraví. Vrat., J. tr. — komu v čem. Bližnímu svému v ničem neubližuj. Pr. měst. V čem jsem ti ublížil? Us. U. komu v právech. J. tr. Račte raději, ubližuje-li se Vašnosti kdy v čem, na mne to vznésti. Žer. — komu čím: sobě zdvíháním, skokem, D., někomu slovem, ML, řečí n. skutkem (ublížení skutkem). J. tr., Er. Však jsi ty žádnému ničím neublížil. Er. P. 168.