Úbor
Úbor, u, m., úborec, rce, úborek, rku, úboreček, čku, m. = košík, který se rukou nosí, Handkorb, m. V., Kom. Ú. na ovoce. — Ú., úborek, pucher, vaček. Vz Pucher. Hlad není, strýc a břicho není úborek. č. M. 188. — Ú. Na dužnó n. deskovité ploše květu rostlin spoluložných, jež ježle sluje, stojí těsně vedlé sebe četná kvítka, objatá spo- lečným zákrovem, z jednoho n. z několika li- stových kruhů se skládajícím; zákrov i ježle slovou úbor. Schd. II. 280. Cf. Čl. Kv. 40., 161., Strboul,, calathium, das Blüthen- körbchen. Nz. — Ú., das Kleid, der Anzug. Již v letech čtyřicátých ú. ten z mody vy- šel. Na Zlínsku. Brt. Mtc. 1878. 134. — Ú- stolní, das Essbesteck. Us. Rgl. — Ú. (úbo- rec, ouborec, houborec) = něco ve svém vzrůstu zakrnělého a zaroveň starého, ein verhütteter Gegenstand o. Zeug. Dch. Dala jsem si s tou květinou tolik práce a co mám z ní? houborec. U Zbirova. Lg. — Ú. = malý, zavalitý člověk. U Zbirova. Lg. U Vysokého Mýta. Hrp. To je kus úborka. U Dobrušky. Hoch jak úborek. V Kunv. Msk.