Ubrániti
Ubrániti, il, ěn, ění; uhraňovati, ubrá- nívati, beschützen, erwehren. — něčeho před kým n. před čím. Jg., Th. Mně se zdá, že toho sama spravedlnosť páně pur- krabova ubrání, aby... Pal. Dj. V. 2. 322. Nech mia idú ubrániti, ženy mně chcú vínek vzíti. Sš. P. 440. — se. Jedni pravili: Ubráníme se, jiní zase: Neubráníme se. Kal. Mor. 1878. 34. Kteří utekli na věže kostelní, ubránili se tam. Pal. Děj. III. 2. 279. — co čím. Hory a Kolína mociú obránista. Dal. 165. — aby ne. Nemohl u., aby nepovstali zase konečně. Pal. Dj. III. 3. 212. — se před čím, lépe: se čeho. List. fil. VII. 144. — se čeho. U. se obavy. Dch. Aby zimy noční se ubránil. Sš. Sk. 143. V přátelský smír vešli a takto všech nepřátel svých se ubrá- nili. Ddk. II. 79. Také město Bernau ubrá- nilo se jich; Město ubránilo se útoků spoje- ného vojska; Počne-li, kdo to zastaví a toho u-ní?: Kterak země ta mohla by u. se dále návalu tureckého. Pal. Dj. III. 3. 50., IV. 1. 215., 122., II. 86. (Šd. ). — se čeho kdy Počali naléhati, aby volený arcibiskup také k volení připuštěn byl, čehož páni po dlou- hém zdráhání konečně také u. se nemohli. Pal. Dj. IV. 1. 25. — se čemu: zlodějům, vojsku. D., Sych. Aby se v domě škoda nestala, tomu se nikda neubrání. Us. Šd. Svědčí o neřestech zemi, kterým ani pan Jiří u. nemohl. Pal. Dj. IV. 1. 155. Mimo našich oken běží voda skokem, nemožu jí u. Sš. P. 277.