Ubrus, u, ubrousek
Ubrus, u, ubrousek, sku (zastr. obrusec, sce), ubrouseček, čku, m. = stolní pro- stěradlo, das Tisch-, Tafeltuch, die Tisch- decke: roucho k utírání rukou a úst při stole a jinde, das Handtuch. Jg. U. od briją, briti = tondere; srbsky a slovinsky brisati = utírati. Šf. Na Zlínsku obrus. Brt. Ubrus. V. Na stoly ubrusem přistřené talíře kladou se. Kom. J. 553. Ubrus tažený, Sych., Šp., oltářní, Jg., kávový. Kh. Ubrus na stůl, ku kávě; páska na ubrousek, das Servietten- band; u. nitěný; dej čistý u.: prostři u. Us. Dch. Zle si ubrusem setřel. Pal. Dj. IV. 2. 403. U. sněžné bělosti. BN. Pakli se jest zpovídal, má se utříti u-sem, totiž pokáním. Hus III. 189. Padl pod stůl a na ubrus mu pomoci nemožno (z vinného nelze učiniti nevinného). Šml. Světz. 1881. 295. U. ušpi- niti, pokáleti, umastiti, do prádla (špina- vého) dáti. Ubrouskem ústa si utříti. Chrám vyšehradský vybíral 1088. od každé klíč- nice hradu ročně jeden u. a jeden ručník. Ddk. IV. 153. Ubrus u Římanů. Vz Vlšk 194.