Ubyti
Ubyti, ubudu a ubydu (vz U), buda (ouc), byl, ytí; ubývati = méně býti, weniger wer- den, abnehmen, abgehen, vermindert werden; ujíti, zniknouti, zprostiti se, entgehen, los werden, befreit werden. Jg. — abs. Jeden ubyl, dva ubyli. Peníze ubývají. Us. To ubude, geht an. Na mor. Zlínsku. Brt. Včil nic neubude (nic neobstojí, ukradnou to). Ib. Když nechceš, nech tak, aspoň neubyde. Us. Dch. Voda ubývá (opadá). Us. Víra ubývá, láska stydne. Berg. Tedy i: ubývá počet, kteroužto frasi za chybnou mají m.: ubývá počtu; ovšem jest genitiv obyčejnější a lepší. Cf. Brs. 113. Jedno s druhým se musí hra- diti, druhdy přibyti, druhdy ubyti. Arch. IV. 133. — komu. Chodníček mně ubýval, když jsem si na Boha myslíval. Sš. P. 65. K tomu dohlídejte, aby sirotkóm neubývalo. Smil Os. zř. selské. Šd. — čeho: ubývá vody, že přitužilo, Sych., zimy, měsíce, D., dne, Us., rudy. Vys. Ubývá jich. Flav. Ubývá let, věku. Ros. Moře přibývá i ubývá. St. skl. Této nevole mohli jsme u. (se zpro- stiti). Háj. Šak ťa neubude! Což by ťa ubylo (kdybys to neb ono udělal)? Hnutí a síly ubývá, calando, v hud. Dch. Čím více buděš skrz zlé slova žluči vylívati, tím víc zdraví i prátelov budě ubývati; Svitaj, Bože, svitaj, aby skôr mrkalo, aby môjho veku skorej ubývalo. Na Slov. Tč. Já sem si mysleua, že mně dobře bude, že mně mojej kráse iak živ neubude. Sš. P. 495. Peněz přibylo, ctnosti ubylo. Brt. S. 4. Mojej mladosti po- mále ubývá. Ht. Sl. ml. 224. Tam radosti nikdy neubude. Jir. Anth. I. 53. Ustavičně nám živosti ubývá; Bo ho (milosrdenstvie) mohlo ubyti, tehdy by Buoh mohl sě pro- měniti; Každý den zlosti přibývá a dobroty ubývá. Hus 1. 146., 194., III. 111. (Tč. ). — Cítí radosť, že jedné kočky ubylo šp. m.: jedna kočka (celá, ne kus jí). Brt. Škole ubude jednoho nedbalce šp. m.: jeden nedbalec (celý). Brs. 113. Cf. Věta bez- podmětná. — jak. Ryba bez vody neubude, kann nicht existiren. Us. Brt. — čeho proč. Nikomu pro sprosté práce chvály ne- ubude. Mor. Tč. — (kdy čeho) kde. Po sv. Janě ubývá ovcám mléka i na dobré paši. Mor. Tč. My bysme ubyli už i při něm (na něm přestali, s ním se spokojili). Us. Šd. Opatř, přibývá-liť na každý den 228* svatého života čili ubývá. Hus III. 144. V létě snadno i na horách ubude (lze vy- držeti). Us. mor. Šd. K poledni zimy ubý- valo. Ml. V tétéž míře klidných poměrů v zemi ubývalo. Ddk. V. 259. Po ztrátě manžela ubylo jí značně sil. Bes. mlád. (Tč. ). — na čem. Na tom ubudu (mám dosti); Može na tom ubyt (přestati). Na mor. Zlínsku. Brt. Na samé slámě dobytek ne- ubude (nepřestane). Ib. Ubývá na měsíci, šp. m.: měsíce a p. Cf. Brs. 247., Ht. Brs. 288. — kde. Trnky už by neubyly na stromě (jsou už zralé, tedy by buď opadaly, nebo by je někdo cizí otrhal); Noci sú chladné, že nelza venku ubyt. Na Zlínsku. Brt. — komu čím. Tobě tím neubylo. Us. — komu čeho. Ubývalo jim hodně cesty. Zlob. Člověku starému sil ubývá. Us. Ubylo jim srdce. Cyr. 224. Kazatelóm nikdy ne- ubývá kázánie slova božieho, alebrž při- bývá; Bóh jest pln milosrdenstvie, tak že ho mu ani móž ubyti ani přibyti. Hus III. 83., I. 295. Už mně mojej kráse po mali ubývá. Sš. P. 495. Jak komu dáš pekné slovo, slov ti neubudě. Slov. Tč. Kdo je vždycky v soudě, víry mu ubudě. Na Ostrav. Tč. Zdá se, že již i naděje ubývalo jemu i chuti také. Pal. Dj. IV. 2. 150. Času k jed- nání nám vždy ubývá. Arch. II. 40. Jimž ubývá neb přibývá nemoci jak měsíce. BR. II. 18. b. — čeho odkud. Z toho rybníka vody ubývá. Keďby závisti nebolo, mnoho zlosti ze srdc ludských by ubulo. Na Slov. Tč. — čeho čím. Velikým statkem starostí neubývá. St. skl. Válkami měst ubývalo. Har. I. 67. Leč ubývalo těch županů či vla- dařů vzájemným utiskováním vezdy více a více. Sš. II. 3. (Hý. ). Věděl, že zbíháním a hlady vojska jeho bude ubývati. Ddk. IV. 145.