Ubyti
Ubyti. — abs. Aspoň neubude. Us. Fč. Dělám tak, abysme oba mohli u. (vystačiti, auskommen). Mor. Šd. — čeho. Dobroty móž i přibyti i u. Št. Kn. š. 42. — kdy. Včil nic neubude (neobstojí, ukradou to). Mor. Brt. D 280. — komu čeho. A mně mej mladosti pomále ubývá, jako tej vo- dičky, čo brehy podmývá. Sl. ps. Šf. II. 47. — čím na čem. Rostoucí rychlosti ubývá obrazu na světlosti. ZČ. III. 28. — čím čeho. Vzdáleností ubývá čtverečně síly zvuku. Mj. Intensity osvětlení ubývá čtver- cem vzdálenosti. ZČ. III. 9 — čeho jak. Výšky v nádobce s průměrem jejím čtve- rečně ubývá; Expanse vzduchu ubývá do výše geometricky; Rychlosti ubývá s do- bou poměrně. Mj. 109., 117., 152. — o čem. O chlebě a vodě dlúho neubude (se ne- udrží). Brt. D. 280.