1. Uctiti
1. Uctiti, il, ěn, ění; uctívati, verehren, Ehre bezeugen; bewirthen. — koho čím: Bibl., dary, Dal., novinkou, Sych., jídlem. U. hosti. Dal. 67. Boha milosrdenstvím u. Hus. III. 151. — koho (gt. ): svatých, šp. m.: svaté. Brt. — koho jak. Nežli bys mal (měl) na hostinu všecko utroviti, radnej s jiným poslúžením chcej prátel u Na Slov. Tč. — koho v kom. Prosila, aby v niej ráčil vše panny uctiti (aby jí neporušil). Dal. 25. — kde. Ostatky jeho se od r. 1626. v premonstratském klášteře na Strahově v Praze veřejně uctívají. Ddk. III. 64. — kdy. Uctivše se druhého dne na vzájem velikými dary, vrátili se k domovu. Ddk. III. 435. — adv. Skvostně a dobře, zna- menitě někoho u. Ros. — U. = dobře při- praviti, gut zubereiten, zurichten. — co: pole, jídlo. Us. Zb.