Uctivosť
Uctivosť, i, f. = počestnosť, die Ehrfurcht, Ehrerbietigkeit, Ehre, Bescheidenheit, der Respekt. S prokázáním uctivosti. V. U. k ně- komu zachovati; největší u. k někomu do- kazovati. Br. Nech je mladý neba starý, u. mu dejte. Sš. P. 297. U. někomu prokázati. Bern. Někoho v u-sti míti. Kom. Se vší u-stí oznamuje se vám. J. tr. Ze jsou před nás předstoupili opatrní purkmistr a radda i starší... naši věrní milí, nás se vší ná- ležitou u-stí, poniženými a snažnými pros- bami žádajíce. Paměti Val. Meziř. 130. Kdo u. jiným dává, též ju naspátek do- stává; Každého měj v u-sti; Každému dej u. podla tvej možnosti; Ne roky ale cnosti vedú k u-sti; V častej společnosti málo u-sti; Chceš-li u. míti, musíš starších ctíti; Ne rod, ale ctnosti zdržuj v u-sti; Co se ustanoví od světské vrchnosti, to měj vždy ve velké u-sti; Jak chceš zostať v u-sti. nevychvaluj své ščedrosti. Na Mor. Tč. Daj každému svú u., neboj se nikoho; Ne z bo- hatstva, ale z cnosti nadobudeš u-sti. Na Slov. Tč. Věřím, že tak chceš učiniti pro u. vlasti. Žer. 334. Pro velikou u. k stolici apoštolské. Ddk. II. 248., 265. — U. = zdvo- řilosť, die Höflichkeit. Kourtoisie. Mnoho u-sti, málo srdečnosti. Bern. — U. = hostina, das Gastmahl. U Brušberka. Mtl.