Účastenství
Účastenství, n. = účastnosť, die Theil- nahme. Theilnehmung, Theilhaftigkeit, der Antheil. Jg., D. Ú. (díl) dědictví svého jsem přijal. Ojíř. U. s někým míti (s ním zachá- zeti). Byl. Ve spiknutí ú. míti. Sych., Nz., J. tr. Ú. něčeho, míti (ne: podílu bráti na něčem), bráti. U-stvím něčeho nabyti. Ú. v čem vzíti, lépe: míti (n. účastniti se), Bs., účastným býti něčeho. Rs, Míti ú. v sedě- ních sněmu zemského. ŘZ. 1850. 1. 18. Stalo se to za velikého ú. všech. Us. Do- stalo se mu hojného ú. U. někomu proká- zati, na jevo dáti; ú. způsobiti. Us. Dch. Dar a ú. Boha ducha svatého buď a zů- stávej se všemi námi odsavad až na věky. Us. Brt. Své ú. něčeho ospravedlniti; Jin- dřich i Bruno s králem jsou se smířili, od- řekše se ú. v zámyslech Boleslavových; Aspoň nečiní se nikde zmínky o ú. jeho v těchto příbězích; V tom pychu měl Ja- romír přese všecko pozdější toho zapírání zajisté osobné ú.; Vojska česká měla ú. u vražedné bitvě při blatech granských. Ddk. í. 175, II. 68., 154., 231., 289. Že prý v lou- pežích na židech spáchaných měli jsou ú.; Biskup viněn jest z ú. v obmýšlené vraždě knížete; Obmýšlená volba utuchla docela za příčinou nedostatku ú. Dch. II. 364., III. 33., V. 190 (Ib. II. 369., 423., II. 7., 30, 129., 160., VI. 177. Tč. ). A jest všeho ú. svatého odlúčen; Aby každý živ byl pro mne: to má mieti z ú. jedenie těla mého; A taky (zlý) nemá ú. obce svaté; Najtěžší ú. hřiecha jest na těch, kteříž bránie zlých, aby jim dobří v hřiechu ne- překáželi. Hus II. 43., III. 173., 293., I. 458. (Tč, ). Ú. ve zlém a kterak se má s účast- níky nakládati, vz Rb. 227. — 228. Ú. čeho; v čem (na čem), při čem. Rk. Vz Účastný v čem (konec).