Účastník
Účastník, a, (účastnec, enec, Ros. ), na, der Theilnehmer, Theilhaber, Genosse. V. Ú. smlouvy; ú-kem udělati, V., učiniti; ú. dědictví, Kom., stolu, Bern., vraždy. D. Budou moji ú-ci v nevinnosti života. Br. Ú. = druh, společník. Šp. Ú. = ten, jehož se dotýče, der Interessent; ú. trestního skutku. J. tr. Že ú-ci radosti mé všichni vy jste. Sš. II. 152. Stal se ú-kem porad. Ddk. II. 164. Z nesmierné dobroty své chtěl býti u-ík lidu svého. Hus III. 80. Ú. modlový (ido- lorum). BO. Pro ukázání, jaký jest pán Ježíš Kristus, že sprostný, upřímý, tichý, k čemuž i svým ú-kům netoliko slovem, ale i příkladem hodně sloužil; Jest Kristův účastník. BR. II. 15. a., 47. b. (Šd. ). Které Miroslav sám byl jako ú-ky udal; I na ú-ka se spiknutí se rozpomněl; Daniel byl před- ním ú-kem ve snažení tomto; Ú-ci sněmu znenáhla zlomili samovládní moc panovníka. Ddk. III. 32., 58., 197., IV. 215. (Tč. ).