Účastný
Účastný, účasten, stna, o, theilhaftig, theilhaft. U-na jsem se učinil. BO. — čeho (jak, proč): věčné radosti, věčného spa- sení; někoho něčeho účastna činiti. V., Har. Jsem něčeho ú. D. Toho zlého nebudeš účasten. Št. Skrz což kverci takové jim dané milosti netoliko účastni nebyli. Nar. o h. a k. Dobroty boží účastno stvoření učiniti každé podlé pochopu jeho. Hš. exc. A milosti své královské účastné činiti ne- ráčil. Skl. 1. 248. Mlčanlivosť ťa učiní do- brých věcí účastného. Na Slov. Tč. Budú jich (slz) ú-ní poštorščí úřadé. Sš. P. 572. Ani jináče sobě toho nepředkládal, než že jí před jinými ú-ni učiněni býti ráčíte. Žer. 317. Chtěl býti ú-en zásluh spasitelných statků jejich; Byli jsou ú-ni velkého sněmu církevního. Ddk. II. 90., 216. (Tč. ). Ú. ctí. Alx. Ú-na někoho činiti něčeho. Chč. 376. U. odplaty. Śt. 99. Vz Gt. partit. Bude ú-en všeho dobrého; Nejsme ú-ni těch tří jmen; Ty bez zisku křivé jeho přísahy účasten budeš; Jsú ú-ni hřiechu z přivolenie; Ktož popraviti muož a zmešká, ú-sten se bez pochybenie hřiechu činí: Ú-ni sú svato- kupectvie; Svět t. zlí lidé v světě a věrní učedlníci Kristovi mají se odporně neb pro- tivně, tak že zlí s dobrými nemohú pravé radosti ú-ni býti; Dávajíce tak Bohu chtie, aby Bóh byl ú-en jich hřiechóv, jako pří- jemník lichvy a lúpeže; Ktož móž polepšiti a netbá, ten jest ú-sten hřiecha; Tak vezma zbožie lehce je utratí, neb dá něco na ko- stel, aby Boha té kořisti ú-na učinil. Hus I. 27., 85., 101., 155., 467., 477., II. 179., 305, 310., III. 192. (Tč). Kníže Soběslav ú-ným se stal stolce otcovského; Ú-ným stal se všech milostí. Ddk. IV. 9., 273. (Tč. ). — se čeho s kým. Ať budem (= aby- chom byli) jich (peněz) s tobú ú-ni. Pass. mus. 367. — v čem. Také ani v radosti ú-ni jeho budú. Chč. 631. Cf. Účastenství, Účastniti, Účastník.