Učeň
Učeň, čně, m., na Mor. a na Slov. = učedlník, der Lehrling. J. tr. Učně přípo- vědíti. D. — Orb. p.. Koll., Boč. — U. = žák, der Schüler. Ddk. II. 36. Proslulosť vynikajících učitelů přivábila učně z ciziny. Ddk. IV. 325. (Tč. ). Kdo nikdy učněm ne- byl, ten mistrem nebude. Učňové Kristovi. L. A bez toho Petr byl hlavitý a prvý u Kristův. Sš. I. 164.