Učení
Učení, n., vz Učiti = konání učícího, das Lehren. U. bráti, Belehrung annehmen. Dch. Při u. čtení užíval... lépe: vyučuje čísti užíval... Vz Abstrakta. Km. Ale kterak to bude, zmořie-li všichnu tu kněží ? kto ostane tomu lidu k učení? A k tomu u. zavázáni sú biskupové a faráři pod več- ným zatracením; Kázáním neb u-ním mohl by odraziti člověka od hřiechu. Hus II. 172., 270., I. 457. (Tč. ). Připojovati se musí k u. kázeň. Kom. Učením dětí se živiti. Us. Do učení jíti, choditi. D. Musí od u. dáti (když kdo v začátku škodu béře. Vz Škoda. ) Č. — U., zvl. u řemeslníkův ta doba, po kterou se učiti mají, než dostanou za vy- učenou, die Lehre. S. N. K někomu do u. choditi; z u. se dostatí. Sych. Do u., na u. někoho dáti, vzíti; z u. vypovědíti. Us. Na u. u někoho býti (na vycvičenou; cvik, cvičení u někoho bráti; ve cvičení býti, cvičiti se u nikoho k čemu, v čem). D., Nz. Někoho do u. dáti, do u. přijati, v u. býti; v u při svém mistru trvati; po vy- učení; z u. propustiti; plat za u., za vy- učení: rok u.; prominutí jednoho roku v u.; léta jeho u. vyšla. Šp. Jít na u. — trpět umučení. Lb. — U. = pravda n. domnění o něčem slovy pronesené, Jg., souhrn pravd,
předpisů atd., činících do hromady nějaký
celek, nauka, die Lehre. U. o trojici božské.
S. N., Ž. wit. Deut. 2. U. křesťanské; učení
chápati; bludné a svodné u. V. U. nové.
To u. od něho pochází. Ros. U. o putování
duše. Kram. U. o ctnosti, D., o mravech
(mravné), o bozích, o povětří, Us., počtův,
Aqu., mathematické, Kom., jazyka. V tomto
u. jest stránka vzdělávací; Drsnatá skořepa
nového u. Dch. Nebylo rozdílu mezi vyšším
tajným u-ním a mezi učením sprostým. Sš.
Sk. 236 U proroků falešných. BR. II. 1. — U. = umění, die Kenntniss. Kunst. U. na- bývati. V. Umělý všeho svobodného učení. Troj. — U. = učení-se, zvl. literní, studium, das Lernen, Studiren, Studium. Ž. wit. 13. 1. Nejsemť i jeden mistr, ačť sem byl ztrávil v učení prvá létá své mladosti; Bývají ná- božní dobří lidé, jižto z srdce milují Boha a nejsú u. velikého. Hš. exc. Bezděčné u. nebývá zdárné; na u. se dáti; mysl k u. přiložiti; nechati u., pustiti u. nebo od u., zavrci u. V. Pokoj k u. Kom. Jíti na u. Jest. na u. v Olomouci, Sych., v Praze. Ros. Svoboda u. Šm. U. mu dobře nejde; Má mnoho u., viel zu lernen; Cvičení — nej- lepší učení, Uibung macht den Meister. Dch. Maje mnoho jiného činiti, nemohu na u. mysliti. U. -se čemu. Šp. Bedlivosť v u zo- střuje vtip zatupený; V u. je noc žákům na pomoc; Skrz pilné u. umění nabudeš; Tam je slabé u., kde pokoj není. Us. Tč. Co pak práce v u, ano paměť biedná; U. sě od viery počíná; Otec hřeší dada dítě na u., aby bylo světu vzácno. Hus I. 293., 383., 476. Pán lidi pyšné a zlostné odsýlá na u. k dětem. BR. II. 79. a. U. mu nevoní. Vz Lenoch. Lb. — U. = učivo, die Schul- requisiten, sachen. Školák zapomněl ve škole své u. Us. Dch. — U. = učiliště, die Lehr- anstalt. Vysoké u. (kollej); professoři v u. pražském. V. U. filosofické. Sedl. Vysoké u. = universita, die Hochschule, Universität. I z Němec přicházeli mužové vědychtiví na u. do Prahy. Ddk. VI. 211. (Tč. ). Vz S. N., Tk. II. 10., 15., III. 269. —284., 589., 606. —610., 612. —613., IV. 9, 473., 688.