Učenlivosť, učenlivý
Učenlivosť, učenlivý, vz Učelivosť atd. Uččunice, vz Učenice. Hr. rk. 93. Učenník, vz Učeník. Pass. mus. 344., Št. Učenosť, i, f. = umělosť, die Gelehrsam- keit, Gelehrtheit. Jg. U. v objektivném smyslu = souhrn vědomostí vědeckých, ve smyslu pak subjektivném mění takových vědomostí, tedy vlastnosť učence. Vz S. N. Řečniv do- brou chvíli dával hojné důkazy biblické učenosti své. Pal. Dj. III. 3. 77. Muž ve- liké u-sti. D. To je samá u. Rk. Jejich po- stavná u. Sš. II. 191. Vlídnosť, u. a ušlech- tilý mrav jeho; Pro svou u. velice vážený; U. v písmě. Ddk. II. 453., IV. 64., 327. (Tč. ).