Učený
Učený; učen, a, o, gelehrt, unterrichtet, unterwiesen. Každý dobře zvedený zná se, kde byl učený. Prov. Žádný učený s nebe nespadl. Č. Člověk učený — mučený. Dch. I slepica bez vajca smelej vykrikuje (= prázdná hlava více mluví než učená); Za blázna se pokládá učený zvadlivý. Na Slov. Tč. Zjevné prorok nazývá u-n. é lidi dobré, jenž jiné uči, hvězdami a ti mají své světlo od slunce Krista. Hus II. 11. U-ný se neztratí. Lb. Učení s učenými rádi tovaryší; Ze všech nejučenější. V. S učenými obcovati. Kom. Za učeného někoho pokládati. D. Vysoce u. Učeným lehko jest kázati (kdo čemu rozumí, snadno mu to vysvětlíš). Lb. Strany pořekadel vz Moudrý. — v čem: v svo- bodném umění, v písmě. V., Hus II. 92., v právech. J. tr., Vš. XXVII. — čeho. Otázal se jeden z nich zákona u-ný pokou- šeje ho. (Mat. 22. 35. ) Hus II. 366. Já nejsem toho u-ná (v tom zběhlá); Aby se na to dal, čeho je u-nej (čemu se naučil). Us. u Rychn. Msk. — k čemu: k křivdě. Hus I. 256. Vz Učiti. — Učené noviny (učenosti se týkající). U. hádání, die Disputation. Dch.