Učiněný
Učiněný; učiněn, a, o, gemacht, gethan, bewirkt, verübt. Jg. U. skutek, zápověď, Har.; u. ďábel, Rk.; to víno jest u. ocet. Šm. To je u-ná hospodyně, eine rechte Hausfrau; Je tam z toho lijavce u-ná po- topa, eine förmliche Uiberschwemmung; Ta paní je u-ná dobrota, pure Güte; On jest u-ným srdcem jejich naděje, ist ihrer Hoff- nung Herz und Kern; Měl s tím u-né (živé) peklo, er hatte damit leibhafte Hölle. Us. Dch. On je u-ný mrzák. Us Ta holka je u-ný tlouk (nemehlo, nešika) U Kunv. Msk. Kázání od Krista u-né. BR. II. 3. — ke komu. V tejto při podlé tohoto k nám u-ného psaní toho základu jemu z práva povinnovat nenie. NB. Tč. 91. Člověk k o- brazu božiemu u-ný. Hus I. 74. — na koho. (O jeho) otázce na Krista u-né, gestellt. BR. II. 9. a. — proti čemu. Odpustiti móž člověk vinu proti sobě u-nú, ale viny proti Bohu u-né nemóž. Hus I. 375. — (na čem) komu. K ouvodu do Jeruzalema šla, kdež Josef to napomenutí sobě u-né měl; Maje sobě křivdu nějakou u-nou; Milosť sobě u-nou vyznala. BR. II. 10. b., 24. b., 232. (Šd. ). — kde. Obdarování od Boha člověku učiněné na duši i na těle. Aqu. Půhon při právu učiněný. Aqu. — čím. Okusi vladař vody vínem u-né. Hus II. 33. Rána hadem učiněná. Sych — Učiněnu býti při- bírá přísudek jmenný, vz Podmět, Spona.