Účinlivý, účinný
Účinlivý, účinný = činný, působivý, wirksam, thätig. U. láska, pomoc, D., od- pověď (která prosbě za dosti činí). Ros. Aby na ně tím dříve milostivá a účinlivá odpověď od jeho Msti dána byla. Žer. 341. Ten lék byl ú-livý. Us. Vk. Jejich (klášter- ské) prostředky jsou poměrně ještě účin- livější. Ddk. IV. 330. (To. ). — kdy. An- dělé při zákonodání ú-liví., Sš. Sk. 89. — z čeho: z moci zákona u. Út. tr. zák.