Učitel
Učitel, e, m., pl. -lé. V již. Čech. učitel, a, m., ale v pl. pravidelně: učitelé, Lehrer, m., Kts. — U. = kdokoli vůbec něčemu vyučuje, obzvl. kdo sobě vyučování za po- volání obral. U. soukromý, veřejný. U-lé vyšších ústavů slovou professoři. Pane učitel (správně: pane učiteli). Us. Učitel při škole nebo na škole. U. dítek, školní, ja- zyka, Us., mládeže, slova božího, písma sva- tého, V., na hodiny, práv, D., hvězdářství. Ros. U. skutečný, prozatímní, řídící, podučitel, vedlejší (ku př. tělocviku), Neben-, výpo- mocný, Aushilfs-, Us., cestující, Wander-, náměstný, stellvertretender L. Us. Dch. U. řečnictví, Rhetor, Nz., církevní, Kirchen-. Us. Na Slov. tituluji učitele: Výborne učený a vľudný pán. Dbš. 86. Učitel nejsa napřed sám dítkami vzdělán dítek náležitě vycho- vávati nebude. Fr. Trnka. Rozumný u. lepší než zploditel. Mor. Tč. Nemóžú víc rodi- čové dětkám dáti jak dobrého učitele ku ďétkám zjednati; Jaký je u. v mravech, učedlník taký; Zlý u., učedlník bude leda- jaký; Zapamatuj, kdiž u. mluví co dobrého; U-lóv v dobrých vecách poslúchaj; U. jest tvoj služebník, keď ťa vyučuje. Na Slov. Tč. A proto, dí Nestor, národu slovanskému u. je Pavel. Sš, I. 142. Co k tomu my u-lé dieme, že před súdným dnem úřad cierkve sv. přijímáme a němí chléb jieme?; Po- krytec jest každý učitel, kterýž prve ne- činí dobře a pak káže. Hus II. 66., 276. (Tč. ). Nedouk chce učitelem býti. Sych. U-le pilně následovati. Kom. O u-lích u Římanů vz Vlšk. 228., 248. Cf. Škola.