Úd
Úd. Cf. Mkl. Etym. 371. a, Údové našeho těla. Št. Kn. š. 176. Údy rostlinné. Hg. 17. Údy umělé. Slov. zdrav. 384. Údy pohlavní.
Cf. Slov. zdrav. 384., Nádoba, Nádobí, Orudí,
Plodidlo, Stud (konec). U. stydký, mužský:
bimbas, boží nať, camfourek, capouch, cí-
bel, čičel, čížánek, čulok, čurok, domácnosť,
fifálek, fifel, finfálek, finfas, chrchel, kaná-
rek (ulítne ti k.; dětem se říká), kašpar,
kašpárek, klenot, kokot (vz toto v 2. dod.),
kořen, kotina (dod.), lák, palec, pentlička,
pinkas, píšťalka, přívěsek (dod.), pyj (vz
toto), pyštuntál, švalek, tintidlo, vánoce,
vích ; ženský: buchtička, bžunda, capouch,
čabka, čunda, dubina, dunda, husa, chcačka,
kachel, krám (dod.), křapka, pergamuška,
pička, pitka, pizda, prošťa, punda, pyksla,
šamšurka, škatule, štípka, žužlinka atd.
Cf. Zakrij si hanbu. Mor. a Slov. Šd. — Ú., Mitglied. Ktož chce býti úd kostelní (církve). Št. Kn. š. 27., 176.