Udati
Udati, udám, udej, udaje (íc), al, án, ání; udávati = dáti, uděliti, geben, ertheilen. obžalovati, osočiti, angeben, verklagen; vy- jeviti, oznámiti, ansagen, angeben; pryč dáti, anbringen; se = podati se, ubrati se, sich verfügen, sich begeben; jíti se, dáti se do koho, angreifen, losgehen; zdařiti se, poda- řiti se, gelingen; přihoditi se, sich zutragen, ereignen, fügen, sich treffen, sich ereignen (vz Udíti). Jg. — abs. Svolali obec velikou i přikázali všem vůbec a každému zvláště vyskoumati a udati, cokoli o takovém spik- nutí vědomo bylo. Pal. Dj. III. 3. 218. — komu čeho = uděliti: chudým svého statku, Leg., někomu vody. Bibl. Udajte nám va- šeho oleje. ZN. Nebeské vlasti pravda velí tělestné žádosti potřieti, světské chvály sě odchýliti, cizieho nežádati a svého udávati. Hus I. 118. — komu z čeho = uděliti: z oleje svého. Stav. svob. — co, koho kde = obžalovati, osočiti: u práva, D., u krajského úřadu, Sych., u soudu. Ml. Zůstane-li toto opět bez úspěchu, tuť vystoupí veřejně i udá před soudem důvody svého pode- zření. Ddk. IV. 226. — co = vyjeviti, oznámiti, pryč dáti. U. své důchody, pe- níze, Us., dukáty. Ml. Sotva se groše dopídí, už ho udá (probije, prohýří). Us. Kšť. Udati heslo, die Parole ausgeben. Dch Udávajíce příčinu, proč by jim darové dáni býti měli. Sš. P. 759. Ale místo: udati směr, počet, příčinu atd. lépe: říci. jmenovati, po- znamenati, vytknouti, naznačiti, ohlásiti, dotýkati, vypravovati, vypisovati, uvésti atd. Os., Brs. 248. koho (gt. ). Svých bratrův udati chceš (anzeigen); šp. m.: své bratry. Km. — co na koho. Udal naň, že. kradl, er denuncirte ihn. Pakli by řekli, že chtie pravdy na ně udati. Arch. II. 129. (IV. 69. ). — co zač. U. listinu za vadnou, als bedenklich angeben. J. tr. — co jak. Příliš vysoko, nepravdivě něco u.; Jak se to právě náhodou událo. Dch. Těmi slovy se udává záměr a účel. Sš. II. 167. Počet hlasovavších při ní (synodě) biskupův udává se do padesáti. Ddk. II. 267. Toho nelze s jistotou u; Zřetelně a určitě něco udati. Ddk. II. 432., III. 289. — sobě čeho. Udejte si chleba (vezmete si, sich nehmen). Us. u Boskova. — se na koho = dáti se do něho. Troj. co k čemu: zločin k soudu. J. tr. — se. Nevíš, co se událo? Ml. Událo se = přihodilo se. D. Jak se udá, je nach- dem. Dch. Miluj peňáz z té příčiny, že sa udať móže. Na Slov. Tč. Sám se udává, kdo se bez potřeby vymlouvá. Prov. Č. — se komu. Chléb se sni a pivo se vypije; ale běda, komu se žena neudá (nevydaří). Prov. Šd. — se komu (s infinit). Udá se nám ještě (ještě bude příležitosť). Šm. To se mu událo (podařilo). Plk. Událo se mu dobře raditi (podařilo se). Jel. Událo se to někdy i moudrému (přihodilo). Bern. Událo se nám (přihodilo se) jíti lesem. D., Ml. Rozkacen hna, jako lev drážlivý, když mu teplú krev sě uda zřieti. Rkk. 55. Událo se mu zmínku o tom učiniti. Jel. I udává se takovým často čelem místa dojíti. Vš. Kdyžby se kolivěk nám nebo budúcim na- šim králuom českým soud zemský osaditi událo. Zř. F. I. A. X. 2. Udá se mu jeti. Alx., GR. Udalo-li by sě komu na duši umřieti; I svatým udá se druhdy pochybiti. Hus II. 142., I. 463. I udá se nám jíti mimo Andrlův dům; Udá se Míkovi říci. NB. Tč. 279., 275. Vz Uditi se, Dostati se. — koho. Velikého chce udávať pána (na pána si hráti). Polsky. L. — se kam: do Prus = odebrati se. Us. — že. Událo se mu, že jest uzřel. Kom. Často se udá, že i hloupý má štěstí. Ml. — Vz Udíti se.