Udělati
Udělati = zhotoviti, fertig machen, thun, machen; vystavěti, aufbauen; učarovati, an- thun, behexen; ublížiti, uškoditi, schaden, beleidigen; vynášeti, betragen, machen; se = státi se, býti, počíti, sich machen, wer- den; stavěti se, sich stellen, sich machen. Jg. — abs. Poruč a udělej sám. Us. Dch. Měli by se dobře, kdyby neměli uděláno (kdyby neměli své mrzutosti). Dvrs. Má-li děvče uděláno, vyjde z rána pod višni, za- třese jí, aby rosa na ni padala a kouzlo mine. Mus. 1853. 474. — co: dílo, překážku, křivdu, cestu, ránu, lov, shon, vpád, útok, bitvu, prodaj, dobrou vůli, mír, pokoj, svor- nosť, jednotu, konec, pohodli, poctivosť (ctíti), V., svou věc, kabát, střevíce, uzel, D., práci, snídaní, oběd, Us., nález, Zříz. Ferd., kolo, hráz, Vys., město n. hrad (vy- stavěti), Kom., Pulk., otázku (vydati), řád (ustanoviti). V. U. kříž, mrzutosť; Zdržuji vás od práce? Odp.: Však ji ještě udělám. Us. Dch. Udělal dva kroky a padl. Us. Udě- láš někde štěstí. Us. Vk. Půl roku neudělal k nám kroku. Čes. mor. pís. 130. Co jste udělali, že jste mému milému hlavěnku uťali; Co sem udělala, že sem pro jednoho všecky zanechala? Sš. P. 128., 466. (Tč. ). Co ten udělá, jako bych já udělal. Arch. II. 156. Ruka neudělá kluka. Hubička neudělá Ku- bíčka. Us. Udělal naň žalobu. NB. Tč. 125. U. dom. Hus I. 56. Co musí, to rád udělá. Prov. Něco teplé, čisté, celistvé, jasné, světlé, někoho tvrdošijného atd. u. V. U. někoho otroka. D. Vše rád udělám, jen nechtějte, abych vám něco dal, půjčil n. za vás slíbil. Prov. Hned to udělám, dříve než se holá Káča učeše, ana ještě nesedí. U Řenčova. — co kam: díru do něčeho u. D. Někomu ránu v rameno u. Svěd. Jak na krchov krok u-lal. Slez. ps. Šd. — jak. Vše vám k libosti, k vůli u-lám. Ml. Dal mu palác výborným dílem u. Háj. U. něco z úmyslu. Us. U-li to v jednom, unter Einem. Dch. U-lal se pro sebe (začal sám řemeslo pro- vozovati). Us. Ntk. Udělajme to rači na penězoch (vyrovnejme se penězi). Na Zlín- sku. Brt. U. co bez něčí vůle. Kom. U-lal to mně k vůli; Z úmysla bych nerád nic proti tobě udělal. Arch. II. 150., II. 169. Podlé něčí rady něco u.; Králi nevěrně udělali. Pal. Dj. IV. 1. 89., IV. 2. 381. U. co mistrovstvem (mistrovsky). Kat. 2770. Či nemá-li moc hrnčíř nad hlínou, z téhož truplu u. nádobu tu sice ke cti, onu pak ku potupě? Sš. I. 101. U-lo se mi nanic. Dch. Čáru v kolo u. V. Uděláme to v de- sitinný zlomek, lépe: proměníme to v des. zlomek. Vst. — co čemu, komu: něčemu konec, někomu práci, sobě věčné jméno, V., někomu násilí u. Jel. Jak si kdo udělá, tak má. Šm. U. si smrť. Šm. Cos mu udělal (ublížil)? Us. Co jste si udělali? Ml. Takéť samostřiel posielám, kterýž sobě Rús sám kázal u. Arch. III. 23. Pomyšlení bych mu udělal. Sych. Už mu to udělej, ať je pokoj; Rád by mi udělal, co mi na očích vidí; U. někomu hanbu a ostudu, si dobrý hod; Co si kdo sám udělá, to má; U. někomu místo. Us. Dch. Udělati si korec žita (= vymíniti). U Kr. Hrad. Brv. U-li mu konec (= popra- vili ho). Šd. Psí hubu naň měli, ale báli se mu něco udělati. Er. Sl. čít. 26. Edem jedna voda nezamrzla, kde Maria pro vodu cho- dila, by Ježíšku kúpel udělala; Co sem jí udělal, to mně udělejte, hlavu na špic dejte, kolem mě lámejte; A udělé si, jak se ti zdá a šak já nésu (nejsem) závistivá; Nekeré pa- nence zármutek udělám. Sš. P. 5., 137., 224., 305. (Tč. ) U. někomu = učarovati. V., D., Ros., Sá., Tk. Bála se cikánky, aby jí ne- udělala. Us. Ntk. Ale všecko nadarmo, byloť jim uděláno. Er. Sl. čít. 12. — co k čemu. Úředníci k soudu přísahu udělati mají. Er. K těm půhonům původ i pohnaný mohou poručníky k své při na zisk i na ztrátu dskami udělati. Zř. F. I. O. XXV. Tehdy bude moci před týmiž úředníky poručníka udělati k té při. Zř. F. I. C. XXXV. Neb jest on k nim své poselství udělal. Pal. Dj. III. 3. 280. — co koho, se čím. U. kozla zahradníkem, V., někoho pánem, účastní- kem, Reš., otrokem, D., se nemocným. Sych., Br. Syna králem u. Arch. IV. 106. Udělal dielo vysoké hlazeným kamenem. BO. Udě- lám se malú veveričkú a uskočím tobě. Sš. P. 691. Udělal si darem oko (dobré oko). Mor. Brt. U. se maličkým zajíčkem n. ho- lubem, malú myšičkú, rybičkú, hvězdičkú na nebi. Sš. P. 691. — 692. Král udělal Jana králem po sobě. Kn. poh. II. 67. Udělá se hloupým a všady dobře projde. Mor. Šd. U-li tvú krásu (Tyre) jedlím z lesa. BO. — co, koho za co: za správce. Reš. Za to (= za ty peníze) že mu dobrý kožich u. jměl. NB. Tč. 63. Bůh vám to udělal za to, že... Poh. II. 190. Dyž se budu vdávat, u-lám tě za dróžku. Sš. P. 765. — koho, se z koho, co z čeho. Z žida novověrce, Sych., z někoho chlapa, V., ze sebe smích, Kom., z lejna muškát, Prov.; Z ničehož svádu, z černého bílé a z bílého černé u. Prov. Mně jsou také několik hřiven z mých hanštanův u-li. Dač. I. 341. Z množství sněhů rozpuštěných u-ly se všude povodně. Pal. Dj. III. 3. 55. Vyjal žebro z boku jeho, udělal mu ženu z něho; Z mojeho paláška kříž mi udělejte; U-lám si z okenka dvérka, vyskočím jako veverka. Sš. P. 38., 181., 686. (Tč. ). Oznámíte mi, mnoho-li mi košilí z toho plátna uděláno. Žer. 349. Já kdy sem byl žáčkem lačným, udělaje lžíci z chleba dotud sem jedl hrách, až sem i lžíci snědl; U-li jeskyni lotrovú z tvého domu; Poznali, že sú nazí a u-li sú sobě z listí fíkového věníky. Hus I. 278., 300., II. 429. (Tč. ). U-lal se z toho (povstal). Kom. — co proti čemu: proti smlouvě. V. — co pro koho, proč. Něco pro někoho u., V., nákres pro divadlo, lépe: nákres divadla udělati. A což bych já mohl pro tebe u., toť bych já rád u-lal. Arch. II. 14. Vždyť jest holek jiných krásnějších, nevinných, pro jednu si smrť neudělám. Pro tebe si smrť neudělám. Er. P. 234. U. něco z urvalosti. Poh. II. 55. — co na co. Na Čechy udělali zálohy. Háj. Pan Zděnek manželce své u. má list na věno její. Er. U-lal mu na to list (listem to ztvr- dil). Arch. I. 163. List na peníze udělám. Půh. II. 597. Na zisk i na ztrátu poručníky udělati. Er. Umí i on na shnilou zvěřinu dobrou jížku u. (zlou věc napraviti). Č. Na něčí slovo něco u. Mk. — co kde: v mysli mlhu u. Kram. Čáru po tabuli u. Us. Mě obsýlá, abych mezi vámi konec udělal. Arch. II. 14. Úmluvy v Praze udělali. Snáze nynie lotr v Praze búřku u-lá. Arch. II. 9., III. 376. (Šd. ). — co kdy. U-lal sám pán Bůh mezi tím proměnu, napil se syn jedu a nevěsta medu. Sš. P. 155. Udělati něco v hněvu. Us. Smrť v zoufalství si u. Ml. — co nad čím. A takovú nad vámi pomstu udělám, žeť se čertu líbiti bude. Arch. IV. 86. Ježíš nad fíkem pomstu udělal. Ctib. Právě-li nad svým spolusúsedem udělal. NB. Tč. — co na kom. U-lal na mně, na Baj- kovi otázku. Arch. I. 239., NB. Tč. 72. — co kudy: čáru přes tabuli udělati. — se. Udělal se hluk lidu. Us Udělalo se tam bláto. Us. Samo se to neudělá (bez práce). Us. Šd. U-la se čirá tma. Us. Němc. U. se = nalopotiti se, sich abrackern. Us. Šd. — se komu kde. Udělal se mu puchýř na noze. Ml. — co, se od čeho. Udělala se mu rána od spálení (spálením). Slyšíme, žes takový list od sebe udělal. Arch. III. 38. A co tak od zlata a od stříbra z nadělení božího uděláno bude... Nar. o. h. a k. — co s kým. Jestliže by měštěnín s pánem jakou smlouvu udělal buď o obilé neb o trávu na lukách. Václ. II. S někým česť si udělati, Ehre mit ihm aufheben. Dch. — adv. Něco jináč, krátce, lépe, dobře u. V.