Udeřiti
Udeřiti, udeř, -ře (íc), il, en, ení; ude- řovati, udeřívati, udírati = uhoditi, praštiti, schlagen, schmeissen, stossen, einen Schlag, Hieb geben; zavaditi, anstossen; vystřeliti, schiessen; vpád učiniti, náhle přijíti, na- padnouti, anfallen, Anfall thun, angreifen, Angriff thun. Jg. — abs. Jak první udeří, hned jiní po něm biji. Har. Hrom udeřil. BR. II. 356. Drahota udeřila. Lom. Udeřil strach. Brt. S. 93. U-ly plúšče, horka. Us. Šd. Hodiny bily: udeřila první, u-la druhá atd. Čes. mor. ps. 292. Valach málo mléka měří (měří), kdiž prška. uderí. Na Slov. Tč. U-ly zlé časy. Šd. Hodina jeho udeřila. Sych. Udeřilo (=hrom udeřil). Sych. Ude řila zima. D. Nenadále udeří vichr, Kom., parno. Puchm. — co, koho: lermo. V. Ude- řilo pět hodin. Us. Uhni, sic tě udeřím. Us. Z pervu se slípali, pak se tak seskřipli, že jeden druhého udeřil (= napřed se vadili, pak se tak dali do sebe. že... ). Kb. Keď ho zabili, kríž uderili. Ps. sl. 141. Udeřichu rány bubni hromné. Rkk. 31. Udeřili (bube- níci) zvuky bubnóv břeskných. Rkk. 54 V tom obžalovaný vzav oštíp přiběhl chtě u. žalobníka. NB. Tč. 243. — koho (gt. ) čím: výborných mužů mečem, šp. m.: vý- borné muže. Brt. koho, se kam (v co): v tvář, v hubu, V., v líce. D. Bubeníci ude- řili v bubny. Sych. v v troubu (troubiti). Raj., Šm. Udeřil co v doch. Prov. Mus. Strach udeřil v nepřítele. T. Neví, v kterou udeřiti (z kterého kraje začíti). Vz Nesnáze. Č. Strach udeři u Polany. Rkk. 33. K tomu jej v hlavu udeři. Žk. 461. U. v někoho. Dch. Kdo lehce uvěří, hned se v leb udeří. Mudr. 251. U-ří-li tě kdo v pravé líce tvé, nastav mu i druhé. Mat. 5. 39. U. koho v helm. Alx. 1122. Udeřiž v husličky. GR. Kdyžkoli v struny udeřím. GR. — koho jak: po tváří. Bern. Urban konšel Jiříka v přítomnosti druhých konšeluov bez za- slúžení hřeblem udeřil a okrvavil. NB. Tč. 43. Když před peklo přijeli, na ně hlukem udeřili. Sš. P. 20. Na koho se a proč a ja- kými slovy udeřili. BR. II. 218. Udeři Mi- cheáše po líci. BO. Jako když hrom z ne- nadala udeří. Sš. Sk. 107. U. někoho po hlavě. Alx. 1134. Rytieř, když naň bez viny udeřie, an nemoha zniknouti, i bráně se, zabie. Hus I. 159. Udeřil ho po hlavě, aby ho neochromil. Sk. Bokem u-li na nepřipra- vené ležení. Ddk. II. 441. — koho, se čím: někoho pohlavkem, V., kordem, kamenem, Ros., prakem, D., holí, Ml., mečem, mlatem, Rkk., se nožem v život. Martim. Tatíček nevěří, kyjem též udeří. Sš. P. 160. Udeří jím běs a je sě jím sápati. ZN. Luděk udeři silným mečem, Záboj mlatem. Rkk. 11. Ude- řil Jiříka dřevem jako prst tlustým dvakrát v hlavu. NB. Tč. 96. — čím po kom. Ko- pím po Davidovi udeřil. I). Kůň po něm kopytem udeřil. Sych. — koho, se kam (do čeho, k čemu), přes co. U-řil k němu hrom. Štelc. U-řil ho žbán do hlavy (o pod- napilém). Hrom do toho udeř! Us. To jej dačo udrelo do nosa — ňuchá, ňuchá! Er. Sl. čít. 65. Horúci Perún doňho uderil! Dbš. 44. Dyž já si zazpívám za humnem na mezi, můj hlásek udeří milému do dveří. Sš. P. 231. Měla sem synečka jako jiskerečka, ude- řila střela do jeho srdečka. Sš. P. 274. Do toho bezedného zmatku udeřil ještě ke všemu ruský velkokníže Jaroslav. Ddk. II. 118. U-li jim do vozu, zapálili jim boudy. Pal. III. 3. 225. U-řil hrom do věže. Dač. II. 7. Udeřil ho do nežitu (ťal do živého). Prov. Hrom do něho (do stromu, Koll. ) udeřil. D. Stál, jakoby hrom do něho udeřil. Sych. Udeřilo mu z ruky do hlavy (opil se). Plk. U. se do hlavy. Us. U. někoho do nohy, šp. prý m. v nohu, ale proč by to bylo špatné? Cf. předcházející příklady. U. koho přes ruku. Us. Udeřil osla přes pytel. Mus. — kam (nač, mezi co, v co, čím, s čím, jak): rukou na stůl, Ros., vší silou na dvéře, Us.; na zvon. D., na buben, Sych., na pravou cestu u. Šm. U. na nepřítele, V., Br., brannou rukou na někoho u. Troj. U. na hrad. Rkk. Udeřili s dobytými meči na knížata římská. Flav. Udíral (= dotíral) naň bohatý. Klda. 102. Udeřil naň, aby pravdu mluvil. Us. Dch., Šd. U-řil na žalobníka tak, že mu tú ranú oštiep z ruky vydeřil; A po- druhé udeří na mne i vytne mi šavli a raní mne. NB. Tc. 104., 106. Na pravý roh ne- přátel u. Ddk. II. 295. Na kostel hrom ude- řil. Pam. Val. Mez. Třetí se na mne udeří (oboří). Kom. Smrad na nás udeřil. Sych. Kamenem mezi ně udeřil. Us. Udeřili na mě silni. Ž. wit. 58. 4., 136. Trudná nemoc naň udeřila. Pass. mus. 331. U-řil Jakuba v žílu v bedře. BO. Ze zámku vypadnúce na náš lid nenadále u-li. Žer. 17. Na obydlí Jesuitův, na lid císařský u-li. Dač. I. 174., 264. U-la na ně horská chasa. Dač. II. 27. Uder hodně na dudy. Kol. vánč. 147. O mnoho lépe a jediné na pravou cestu u-li ti, kdož.. Sš. II. 76. Když ke vratům přijel, na vrata udeřil; Dyž já si zazpívám na věterském poli, můj hlásek udeří na lovecké zvony. Sš. P. 87., 231. (Tč. ). A když se stala po- vodeň, udeřil jest potok na ten dóm a ne- mohl jím hnúti, neb jest byl založen na pevném kameni. Luk. 61., Hus II. 418. Ne- dotazovali se Krista, ale u-li na jeho učedl- níky. Br. II. 40. a. U-řil naň kamenem. BR. II. 72. b. Nemoc naň u-la. Pass. 526. Sokol u-řil na psa. Anth. I. 167. Obec zbouřivši se na židy u-la, domy jim vybili atd. V. U-řil naň mečem, až nade dveří zaťal; U-řil ho sekyrú v ruku. NB. Tč. 93., 106. U. zo- banem v zemi. Č Bs. 93. Udeř šípem v zemi. Bj. Udeři tiežným mlatem u prsy; Mečem v meč udeři ránu; Udeři (Vneslav) svým mečem na ščít střiebrn. Rkk. 26., 43., 50. Někdy se vladař v mě vpeří a mě svú holí udeří v pleci nebo v hlavu. Jir. Anth. I. 95., Žk. 161. Pokúšie-li ďábel smilstvím, udeř naň mečem řka: Psáno jest, nesesmil- níš!; Naň u-řil lakotú. Hus I. 179. — od- kud kam. Vele Čstmír z zad (ze zadu) u. na hrad. Rkk. 19. Když sluhy z mysli pilné biči udeřichu k tělu. Kat. 2262. — kde. Přebrodivše se přes Dyji udeřili na vojska rakouská u městečka Marlberka. Ddk. II. 294. — kde kdy. U-řil hned na zejtří na knížete Soběslava v táboře jeho a obrátil jej na útěk; Kunrat by v případě války s Rakousy ve vlastní jeho zemi byl mohl naň u. Ddk. IV. 23., 15. (Tč. ). — koho proč. Uderila mě maměnka, uderila pro tebe, nedá milovat tebe. Sš. P. 303. Pavel na rozkaz velekněze ve tvář udeřen byl. Sš. Sk. 257. — s kým. Mašul, baša turecký, u-řil se třími tisíci na Race. Dač. I. 183. Bela se svými Uhry chtěl u. na východní Mo- ravu. Ddk. V. 296. — za koho. Naše síly do- zrely, udre za (= pro) nás hodina. Na Slov. Tč. — oč (čím, kým): o zem, V., o pravdu (zavaditi). Sych. My o zem vrahom udreme, lebo v oběť ti padneme. Slov. Tč. O stěnu jím u-řil. GR. U-řil král na Pražany o po- sudní. Čr. Aby svými výmluvami o zem udeřili. BR. II. 611. b. Svým pastorčetem o zem u-řil. Pč. 35. Tak ťa udrem o zem, že zgrgneš. Mt. S. — z čeho. Z čistého jasna hrom udeřil. Sych. Udeřiti (vystřeliti) z kusu na loď, Har., z děla, z ručnice. Us., Šm. — komu kde. Za zády jí udeřilo. Sych. — se. Kdo snadno uvěří, snadno se udeří. NB. Té. Nejdřív tam se udeříš, kde o bolesti tvé víš. Na Mor. Tč. — se oč: o stůl. D. — se přes co: přes kapsu (ště- drým býti). Us. — kým pod sebe. Štěstí.