Udeřiti
Udeřiti. O pův. cf. Gb. II. ml. I. 77. - co. U-řil jsem smlouvu, lépe: učinil jsem, vešel jsem s ním v smlouvu, mám s ním smlouvu. Bl. Gr. 210. — Tu sě v hromadu prudce ude- řista (srazili). Štilf. 198. — se koho čím. Tehda p. Petr u-řil se ho dvěma kameny ma- lými. Arch. XIII. 446. Petr udeřil se Kaliby. Ib. 447. Cf. Hoditi.