Udice
Udice (udice, 1599. ), e, udička, y, f. = hák, háček, Hackchen, n. Udicemi ho mr- skali. Lom. U. ranhojičská. Železné udice (háky). Pass. 800., BO. Otec kázal její život železnými u-cemi dráti. Pass. mus. 349. Dvoje u-ce. BO. — U. = vidlice, jíž se maso z hrnce béře. Bj. Dá-li se maso projieti nehtu n. udici kuchařové, znamenie jest, že je dospělo ku po- krmu. St. — U. = udidlo (zastr. ), der Zaum, das Gebiss. (Kóň) stoje jako jat v udici. Dal. k. 5. V rukp. Fürstenb.: uzdici. — U. ku chytání ryb, die Angel. V MV. nepravá glossa. Pa. A já chovám doma takovú udičku, co na ni ulovím kde jakou rybičku. Sš. P. 692. Dostal jej na u-cí (chytil). Us. Dhn. Jíti s u-cí na kosa. Šml. Rybáři u-ci nastraženou uvrhou do vody. Vod. Na u-ci ryby chytati: Ryby na lep, ptáky na udici lapá (nerozumně si počíná); Na zlatou u-ci ryby lapati. (Vz Porušený i. e. soudce, Zlatý). U. visí na vlase (niti) a ta na udišti (tyčce): na udici je vnada (madidlo, ná- straha, újeď). Pt. U. na štiky. Kh. Uvázl na u-ci; Loviti ryby na u.: Udice na větší ryby hlavně na štiky: štikovec. Šp. Vz KP. III. 387. — U., nože atd. = ta čásť nástroje, která v držadle vězí, die Messorangel. Šp. — U. = zahnuté ostří s obou stran na tesle tesařské. Sekerníci, koláři mají tesle bez udic. Us. Dch. — U. = ostrý hák, na nějž lišky chytají. Us.