Udiviti
Udiviti, il, en, ení; udivovati = činiti, aby se někdo divil, in Verwunderung setzen, befremden. — koho. Mus., Pal. Dj. IV. 437. Že ti jest udivil Hospodin svatého svého (mirificare). Ž. wit. 4. 4. Nominativ ten pře- kvapuje a udivuje mysl. Sš. Mr. 22. — nad čím. Papež byl celý udiven nad prudkými slovy královskými. Ddk. VI. 121. — U. = po- divným účiniti, wunderbar machen. — koho čím. Každé pěkné údolí, všeliký matný potůček německé Helvetie máme v obraz- nosti: ale jakými zázraky udivila přiroze- nosť Slavii, nemnoha tušíme. Krok. II. 420.