Údol
Údol (1467. ), u, m., údolí (zastr. údolé, Ž. wit. 64. 14. ), n., údolíčko, a, n. = dolina, úvalina, úval, úžlabí, úžlabina krajina mezi vrchy nebo výšinami položená, je-li velmi úzká, slove úžlabina, rokle, das Thal, der Tobel; ú., kterým vítr táhne: juhyně. Šp. Tvoření, útvar, bok n. stráň ú-lí (bok, stráň údolní), die Thalwand. Nz. Vz Hora. U. po- delné n. hlavní (táhne-li se směrem hor), das Langenthal, Nz., příčné nebo poboční, Neben-, Querthal, n. S. N. Údolí hluboké, okrouhlé. V. Údol čarokrásný. Sš. Bs. 89. Chop se každý úkolu v temném tomto údolu. Sš. Sm. bs. 74. Tak má každý znamenati, že jest v údole biedném jako z vlasti své vypověděný. Hus III. 133. Žleb udolí, die Sohle; údolí říčné, das Flussthal, Š. a Ž.. horské, das Gebirgsthal, Nz., vysoké, das Hochthal, Dch., lesní. BO. Ú-lím dolů, thal- abwärts. Dch. Bieše na prostřed údolé. BO. Ovce se pasou v údolí. Jinak v ú., jinak na horách. Prov. Čím vyšší vrch, tím hlubší ú., tím nebezpečnější. Prov. Ros. — Přenes. Ú. mrákoty a temnosti = peklo, die Hölle. V. Ú. slz n. plačtivé = svět, das Jammer- thal, die Welt. V. Žádámeť z tohoto údolí pláče vyjíti; Je podlé svých slibů z údolí pláče k věčnému životu přivede. BR. 11. 599. a., 577. b. Když mrzne nahoře (když hlava šediví), v údolí nehoře (pravila mladá žena starému svému). Slez. Tč. — Údolí černé = jednotlivé domy u Vsetína. Tč.