Úfati
Úfati, ufati, zastr. = doufati, hoffen, ver- trauen, pochen, sich verlassen; mysliti, glau- ben. — abs. Bóh nám sešle pomoc úfajúcím. Rkk. 53. Majíť zde vždy ještě naději, že něco dobrého máte a též já také úfám. Pal. Dj. IV. 1. 132. — do koho, do čeho. Ufá do mne. Št. Úfám do všech do vás. ZN. Ižádný aby do sebe neufal. M. Ztratě obec neúfaj do hrada; Ú. do bratra; Ale úfaju do pomoci sv. Václava. Dal. 3., 108., 179. Každý v svém nebezpečenství k tomu úto- čistě má, do jehožto pomoci ufá. Pass. 6. (Hý. ). — St. skl. II. 28. — v koho, v co. Zda již úfáš v své svěcenie. Žk. 442. Ufaji v Buoh, že se zhojím. Št. (Št. N. 268. ). Všichni, kteříž ufali v Boha, nikdy nezahy- nuli. Provolání z r. 1419. Pal. Dj. III. 1. 324. Ufal jest v umenie lékařóv. Ufají v ničež. BO. U. v Jesu Krista; V tě ufajíce. Kat. 2831., 2845. V lučišče mé ú. budú. Výb. I. 59. V Krista úfáme; Ktož by viece Boha pokúšel než v něho ufal; Nechť vidie a slyšie to ti, jenž v své ctnosti všetečně ufají. Hus I. 36;, 355., II. 319. (I. 297., II. 49., 100., II. 314., 345., 420., III. 25., 41., 160. Tč. ). U. v koho: Lom., St, skl., Tkad., Br., Ctib., Ž. wit, 10. 2., Výb. I. 634. — komu, čemu. I ufáme vám jako věrným Čechům, že v takové potřebě budete pomocni ko- runě. Pal. Dj. III. 1. 362. Ufáme tomu, že kompaktata... Arch. I. 289. Protož ufáme ctnému právu, že nám jest paní Anna na naši žalobu povinna odpovídati; I ufá věr- nému právu, že ona jeho jistec jest. NB. Tč. 209., 282. U. své síle, BO., své chy- trosti. Št. N. 248. Ufaje tomu zápisu i za- ručení; My o tom nic nevěděli ufajíce těm úmluvám. Půh. I. 358., II. 559. (Tč. ). Aby jemu (Bohu) nejviece u fal; Ufajíc své moci přieliš; 1 já ufám jeho sv. milosti, že...; Aby ufajíce otci nebeskému nebeského kra- lovstvie nejprve hledali; Avšak ufám milo- srdnému Ježíšovi, že... Hus I. 6. 161., II. 203., 345., 386. (Cf. Hus I. 456., II. 326., 403., III. 117., 221., 244., 258., 277., 283. — Tč. ). Ufá si neborák, že to přeskočí. Bern. — komu čeho. Neboť těm mlčelivým úfají svých duší lépe než žebravým (mnichům). Chč. 381. Téhožť vám také ufaji. Smil v. 43. Ufám toho pánu Bohu. Arch. I. 132. 8., Brt. S. 31. — jak. Ufám Bohu z dobré žádosti, abych něco napsal na ta slova; Ufáš-li plným srdcem, tehdy odpúštějí sě tobě hřiechové. Hus II. 428., 376. Ctnostně, neprávě u. Hus II. 421. — ke komu. Neb ke všem tu neufasta (nedověřovali jste všem). Mus. II. c. 86. — se ú. = úfati. Na Slov. Neútaj sa, milá, že budeme svoji. Sl. ps. 103. — se komu. Nemám sa, Bože môj, komu úfať; Tebe sa, milý môj, úfať budem. Sl. ps. 187. — se čeho: odměny. Na Slov. Ht. Janko, o voľač by som ťa prosila: ak sa ufáš sily tie tri stromy, čo tam stojá, zoťať. Dbš. Sl. pov. I. 96. — že. Ufaje, že jest syn boží vyvolený; Mají ufati, že jsou při- psáni v počet rytieřstva nebeského; Utají, že divem opraví nedostatek. Hus I. 178., 258., II. 34. (I. 178., II. 139., II, 363., 420., 421. aj. — Tč. ). — aby. Marně pohan, žid, zlý křesťan ufá a naději jmá, by ho Buoh spasil, neostane-li každý z nich bludóv. Hus I. 86. — kde. Nenie čo úfať na tom svete. Ht. Sl. ml. 265.