Úfati
Úfati. — abs. To sú úfám (= myslím, tuším) Bilovice. Brt. D. 281. Dnes úfám bude pršat. Ib. 197. — do čeho. Ú. do své síly, do božieho milosrdenstvie, Št. Kn. š. 61., 32., Sv. ruk. 203. Neúfaj do ženy mnoho. Ezp. 2369 — čemu. Ufaje tomu, že . . . Št. Kn. š. 2. Aniž jeho vieře jest úf. Ezp. 1484. — več. Obrana v tě ufají- cích. Výb. II. 25. Úfal bych v to, že ... . AlxB. v. 229. (HP. 77).. V Jesu Krista úfáme. Lg. Kr. v. 108. Nebo u mě ufal jest. Ž. kl. U. v Buoh, u pomoc boží; Ktož sú právě u-li veň. St. Kn. š. 3., 124., 23. — komu jak. Silně ufámy, že. . Výb. II. 27. Jimžto nad jiné ufal (důvěřoval). GR. — kde. I pod perutmi jeho u. budu. Ž. kl — v kom. U. budu v něm. Ž. kl. II. 13. — se čemu. Čomu sa človek najviac úfa, najskôr ho pomine. Slov. Orl. IX. 246. Ešte sa já úfám mojemu slunečku; že mi vola- kedy zasvieti k srdečku ; Vy staré baby, darmo sa vy sobášu ufáte. Koll. Zp. I. 115., II. 116.