Uhaněti
Uhaněti, ěl, ěn, ění; uhaniti, il, ěn, ění. Vz Haněti. U. = sháněti, ztupiti, pohaněti, schmähen, schänden, ausschimpfen. BR. II. 800. — koho. Troj., Br. Uhaněli jste mého muže. Svěd. 1569. Uhaněl ženu svého blíž - nieho. BO. Jestliže-by kdo cechmistra u-něl. Sedl. Rychn. 41. Jakožkoli ste mě u-nili. Dal. 10. Jana biskupa uhaněl. V. To ti dá rozum, že každý, kdo kupuje, věc uhání. U Rychn. Msk. — koho proč: pro spra- vedlnosť. Zlob. — jak. A tu ji jest uhanil až do smrti. NB. Tč. 61. — proč: z křivdy. BO. — čím. Dal. 23., 89. Když člověka nemohú kterým zlým skutkem v pravdě uhaněti, hyzdie jeho úmysl. Hus I. 231.