Uhasiti
Uhasiti, uhas, il, šen, ení. Vz Hasiti. — Uhášeti, -šejí, šej, šeje (íc), el, šen, ení; uhašovati = oheň hořící udusiti, er-, aus- löschen. — co: jiskru, uhel, žízeň, V., oheň, světlo, D., ohnivé železo, vápno, Us., ha- nebné žádosti. Ojíř. Oheň uhašuje voda. BO. Uhašovali sú prudkosť ohněvú. ZN. Než oheň se rozmůže, snadno jej uhasiti. Šd. Žádný ji (lásku) krom tebe neuhasí. Pís. Kdo nelúbí mnohořečnosť, uhašuje zlosti. Na Ostrav. Tč. Ujmi dřev ohni, chceš-li u. plamen; U. žádosť, oheň; Kto chce úkrop u., nalej vody studené veň neb rozmeci drva z ohně. Hus I. 279., 464., III. 186., 188. (Tč. ). — co čím: oheň vodou, D., víno vodou. Jel. Chtěl světlo víry naší u. papež- ským učením. Exc. Chtějí ovšem plamen dechem u. Sš. J. 163. Mohúc to zlé slovem u. Dal. 16. Oheň vodou, zacpáním děr u. Hus III. 182., 188.. (Tč. ). Oheň ohněm ne- uhasíš ani olejem. Č. — co kde. Té mojí lásky neuhasí ve mně ani ten deštíček. Er. P. 187. Nedejte tedy falešným apoštolům lásky v sobě ke mně u. BR. II. 636. a. Mi- losť boží v sobě u. Hus I. 158. — jak. A tento hřiech muože v sobě člověk udu- siti tímto obyčejem, jakožto oheň tělestný uhašen bývá. Hus III. 182. (Tč. ). — co kde: železo u (ve) vodě. Vys. — co kdy. Dobře v čas jiskru u. Prov. Vz Shasiti.