Uhel
Uhel, gt. uhle, uhlík, u, uhlíček, čku, m. = těleleso vypálené, die Kohle. V. U. dře- věný, Us., řeřavý n. živý, V., uhašený n. mrtvý, z kamenného uhlí, Šp., kostní, Kno- chenkohle, krevný, živočišný, thierische K., Kh., rostlinný, vegetabilische K. Nz. TJ. cu- krový, Zuckerkohle, Nz., římský ku kre- slení, römische K. Seč, paseka, mýť, koš, belík, kbelík, lopata, vůz na uhle. Uhel (ze dříví) páliti, hasiti, voziti, prodávati. Šp. U. studený a umrlý. Ctib. Černý jako uhel. V. Uhlem černiti, naznamenati, napsati. Us. U. doutná, glimmt. Dch. Panimámo, ženci dó (jdou), večera je na uhló. Sš. P. 518. Uhlevé zažhli jsú se ot nie. Bj. Vypadl uhlíček z kamen. Us. Dch. Najdi sobě ren- dlíček a podkutaj si pod něj uhlíček. U Rož- nova. Kol. vánč. 68. Uhel často ohněm bývá, i proňž bohatý sbožie zbývá. Dal. 17. Komu třeba uhle, hledej v popeli. Lb., Šp. Uhel-li z kamen vypadne, přijdou hosti. Us. Kdo zapaluje velikým uhlem tabák ve fajfce, toho žena mnoho jídel mu sní. Kda. — Vz Rst. 17.