Úhelník
Úhelník, u, m., das Winkelmass, -eisen, -haken. Ú. s rameny stejně dlouhými, pravý, príložný, Anschlags-, stojatý, Stell-, křížový, Kreuz-, tupý, Sechseck-, tesařský. Šp. U. pokosný, Kehrungswinkel, s ocelovým ja- zykem, der Winkelhaken mit Stahlblatt. Skv. Vz Úhelnice. — Ú. = úhelný kámen, kachel do kamen atd., der Eckstein. An hlavným ú-kem sám Ježíš jest. Sš. II. 97. Dvě zdi na jednom ú-ku vystavené. Sš. II. 22. (Hý. ) — Ú. tělesný, koutník, das Kör- pereck. Ú. rovno-, nerovnoboký, rovno- ne- rovnokoutý, pravidelný, souměrný. Jdč. II. 22., 27.