1. Uher
1. Uher (na Slov. Uhor), gt. Uhra, m., pl. Uhří, Uhři, Uhrové; der Ungar. Č. Nalit Uhřie v setniny se shlukú. Rkk. Uhru žád- nému nevěř, leč který má tři oči v čele. Č. Hřích je v Uhřích (U-hřích). Č. — Uher- čina, y, f. = uherský jazyk, die ungarische Sprache. — U-na, druh uherského vína. Us. — U-na, ungarische Krankheit, druh horké zimnice, při níž jazyk uschne a zčerná. D., Us. Jg. — Uherka, y, f., die Ungarin. — U-ky, druh višní. Rstp. 479 — U-ky, druh vína. Vz Uherčina. — U-ka = okurka, die Gurke. Na Slov. — Uhersko, a, n. = Uhry. — Uherský, ungarisch. U. země, V., švestky, Kom., řeč, vůl, kůň, Us., víno, Ros., zeman. Sych. U. višně, třešně (vz Uherka). Má u-ou nemoc (= jest líný). Bdl., Bck. III. 327. A mně dva zlatá u ská. Dch. 68. U. primas. Us., Pal. Dj. V. 1. 50. Za uherský měsíc= nikdy. Vz Měsíc. — U. Brod, u, m., mě. na Mor., Ungarisch-Brod. — U. Hradiště, n., mě. na Mor., Ungarisch-Hradischt. — U. Ostroh, m., Ungarisch Ostra (nikoli: U. Ostrov. Šd. ), původně Stenice. Sd. — Uhry, pl. gt. Uher, Uhrům, Uhry, v Uhřích (na Slov. v Uhrách), instr. Uhry, Ungarn, Ungaria. Vz více v S. N. IX. a XI.