Uhoditi nač
Uhoditi nač: na poklad (nalézti jej), Osv., na pravdu, Šf. Strž. II. 173., věci na kloub. Us. U-la na nás tma. Us. Fč. Ten těžko na pravé pokánie uhodí. Výb. II. 741. — čím nač, kam. U-dil naň tesákem (obořil se). Wtr. U. pěstí na stůl. Posp. — s kým oč. Abychom s stranou římskou u-li o kompaktata. Bart. 94. Aby s nimi o svrchky u-dil. Arch. VII. 142. U-li s ka- pitulou o kompaktata. Let. 340. — s kým več. Uhoďte s nimi v některý prostředek. Arch. VIII. 323. — kam jak. Aby do něho z čista jasna hrom u-dil. Us. Tkč. — k čemu (kam). Vím, kde svého najíti a k svému u. Wtr. Nikterak k nim nemohl u. (je nalézti). Výb. II. 1334. — komu. Zlý vítr mu u-dil (zastihl ho na cestě). Us. Vk. — se = hoditi se. Anth. I. 3. vd. XLIII. Bude pršet? Kdo ví, jak to se uhodí. Slez. Šd