Uhodnouti
Uhodnouti (místy uhádnouti), dnul a dl, uf, utí = hádáním trefiti, enträthseln, errathen, treffen. Jg. — abs. Uhodls. D. Tuším sem, má milá, tuším sem uhádl. Sš. P. 357. Žiaden člověk nevie, ani neuhádne, za ktorým šu- hajkom moje srdce vadne. Sl. ps. 41. Nebude za těžké uhodnouti, která strana obdržela vrch. Ddk. II. 203. — co: smysl něčeho, D., pohádku. Br. Člověk sám nemůže všecko u. (dovésti). Reš. To žiaden duch neuhádne, nevie. Mt. S. Jeho meno žiadná živá duše uhádnouť nemohla. Er. Sl. čít. 70. — co odkud: nemoc z obličeje. Berg. — kam = trefiti. Na Mor. Neuhodnete tam, je tam cesta lesem. Brt. Já už tam uhodnu, když raně ukážete cestu. Šd. — mezi kým. Páni, jáť vás prosím, abyste mezi námi ráčili u. NB. Tč. 150. — komu. Počkej, však já ti uhodnu (= povím, zač toho loket)! Us. Msk. — s infinit. Kdo komu jámu kope, sám do ní upadne a nevím, zdali s nej, kdy chce, vyskočiť uhádne. Na Slov. Tč.