Uhranouti
Uhranouti, ul, ut, utí = uřknouti, be- schreien. U. m.: uhradnouti. Bž. 46. Cf. Uřeknouti. — abs. Kdo chodí ráno neumyv si obličej, snadno uhrane. Us. Kdo má zlé oči, snadno uhrane. Us. — koho. O ne- smyslní Galaté, kdo vás uhranul pravdy poslušnu nebýti. Sš. II. 30. — co komu. Já ti je (očka) neuhranu. Us. Kdo vám uhranul (vás očaroval)? Sš. II. 31. — koho čím: zlým pohledem, Jg., očima. Er. P. 510. Má v očích jiskry, že jimi možno každé chvíle ohranouť. Hlk. II. 4. Dušiť jeho věku otrava uhranula zrakem baziliška. Sš. Bs. 197. Jen tak slovem neuhraňuj (neurážej). U Solnice.