Ucho
Ucho. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 358. Do ucha nie ani do brucha; Mimo ucha púšťať; Ucha urež, nastav brucha; U. sa mu nesohne atd. Slov. Vz Zát. 370a. Sr. ib. 18., 19b., 28b. Každy mo svoje za ušami (= nějakou vadu). Slez. Lor. 80. — U. od hrnce = kráva. Děti hrajíce si uchem od hrnce, mají je za krávu. Us. — U. — růžička zdobící střevíc nad jazýčkem. Nár. sbor. 1901. 29.