Uchvátiti
Uchvátiti, il, cen, cení (na Slov. těn, tění); uchvacovati, uchvátnouti, tnul a tl, ut, utí = popadnouti, uchytiti, ergreifen, anfas- sen, anpacken; jíti (jmouti), ergreifen, fes- seln, hinreissen; zmocniti se, osaditi, nehmen, besetzen; pryč mocí vzíti, odnésti, weg-, entreissen, rauben; unaviti, abmatten. — U. = uchvátiti se, übereilen. Jg. — co, koho, se (čím). Řeč jeho u-la všecky poslu- chače. A stupicě uchvati jeho. Ž. wit. 34. 8. Roháč také nechav jídla a uchvátiv zbroj pospíšil z hradu, aby své ochránil. Pal. Dj. III. 3. 256. U-la ho bujnosť. Sá. Vody uchvá- tichu mnostvie cuzích. Rkk. 14. Kuklu jeho u. chtěl. GR. Popel a prach po upálených, aby ho Čechové neuchvátili, do jezera uvr- žen. V. Loupeží něco u. D. Smrť nemoc ho uchvátila. Us. Obuv její jeho oka uchvá- til. Br. Co vlk uchvátí, nerád vrátí. Ros. — co komu: nepříteli kořisť. D. Pannu si uchvátil. V. U. komu družu. Rkk. 27. A já ci jej něvrácím, ešče si druhú uchvácím. Sš. P. 543. — kde. Na líci u. koho = při činu, in flagranti. Dch. — kam (jak). Tak bezmála mimo nadání a mimo úmysl svůj v proud athenského života uchvácen byl. Sš. Sk. 204. (Hý. ). Mezi sebe to rozdělili a u-li. V. — co kdy: před nepřítelem (dříve než nepřítel). Cyr. — se čím: chůzí (unaviti), müde werden. — se s čím. Uchvá- til ho s žalobou = předchvátil ho žalobou). Ros. — koho k čemu čím. Nz.